Published: 1. 7. 2013   Category: GNU/Linux

Home Theater PC

Nejsem kdovíjaký milovník domácího kina nebo audiofil. Už přes 10 let jako základní vybavení domácí zábavy tvoří písíčko s GNU/Linuxem, se širokoúhlým 20" LCD monitorem a nf. zesilovačem domácí výroby. Ovšem s přítelkyní jsme se rozhodli, že si pořídíme projektor a naše domácí zábavní centrum posuneme na vyšší úroveň.

Jaký projektor

Po několikatýdenním vybírání jsme nakonec zvolili Epson EH-TW550, rozhodla především cena v kategorii projektorů s rozlišením 1280×720 a podpora 3D (i když tu jsme zatím nevyzkoušeli).

Nakonec vyšel nejlevněji, a to za 16300 Kč, v CDR shop.

CDR shop k němu dodává zdarma roletové plátno NOBO o rozměrech 150x114 cm , ale to jsme nakonec pouze vyzkoušeli, protože už před koupí projektoru jsem pořídil něco jiného.


Fig.: Projektor EPSON přimontovaný na stropě, samozřejmě má nastavení které obrátí obraz vzháru nohama pro přední projekci.

Fig.: Univerzální stropní držák na monitor CONNECT IT P1.

Promítací plátno

Jako projekční plocha nám slouží roleta značky IKEA Tupplur o rozměru 200×195 cm. Původně jsem myslel, že roletu navíc natřu odrazvivou barvou podobnou takové, která se používá na značení silnic, obsahuje drobné stříbrné perličky, ale nakonec to nebylo nutné. Zatažené záclony a stažená roleta před nimi udělá dostatečné zatemnění, takže i v ECO režimu je obraz dostatečně kvalitní i v průběhu dne.

Materiál rolety tvoří bavlna pokrytá akrylovým plastem a na pohled je to úplně stejný materiál jako byl na promítacím plátnu NOBO ovšem bez černých okrajů.

Problém pláten

Po několika týdnech používání se projevil častý problém těchto rolet i některých profesionálních pláten. Plátno jsem nechal pár dní stažené a to se prověsilo, při navíjení se mačkalo a dále se při navíjení posunovalo na jednu stranu, čehož jsem si nevšiml a při zatahování ho navíc dost nešetrně navinul do pravého kloubu. Takže jsem musel roletu rozdělat, rozvinout a na vyrovnání jsem použil horký vzduch z fénu. Horký vzduch vyrovnal mačkance na přijatelnou úroveň a po chvilce laborování kdy jsem mírně nazdvihl jednu stranu rolety se podařilo plátno zavinout. Po opětovném stažení, se už problém neprojevoval. Takže tohle bylo, alespoň pro mě, poučení pro příště, a když skončím s filmem, na nejen zhasnout, vyčůrat a spát, ale i zatáhnout plátno :P

Ozvučení

Zvuk mi přehrává stereofonní nf. zesilovač a reprobedny domácí výroby. S tímhle zesilovačem jsem řešil dva problémy, první byl brum, který mi lezl do signálu. Brum vzniká tím, že zesilovač i PC mají mírně odlišný elektrický potenciál. Vyzkoušel jsem uzemnit obě zařízení k topení, to odstraní ten nejhorší brum, ale pořád ještě bylo něco slyšet. Tady pomohlo galvanické oddělení PC a zesilovače pomocí oddělovacích transformátorů. Tohle funguje naprosto spolehlivě. Druhým problém vznikl, až ve chvíli kdy jsem přemístil repráky pod plátno a tím jsem prodloužil kabely od beden k zesáku. V jednom z nich se pak začal slyšet nějakou rozhlasovou stanici a to docela nepříjemně nahlas. Bohužel dlouhé kabely u nf. zesilovačů fungují jako antény, a polovodičové prvky uvnitř zase jako demodulátor a celé to pak funguje jako taková parazitní krystalka.

Prvním pokusem k odstranění rušení bylo navinutí repro dvoulinek na feritová jádra. To rušení sice odstranilo během pokusné instalace, ale po navrácení beden do původní pozice bylo rádio opět slyšitelné. Další věc která mi nepomohla bylo připojení repro výstupů na zem přes cca 15 nF kondendátor. Asi po třech hodinách hraní si s jádry a kondíky jsem si uvědomil, že zesilovač má čudlík HIGH F., který po odmáčknutí zřejmě aktivoval dolnopásmovou propust a rušení od rozhlasu se přestalo projevovat. Takže jsem si oddechl a zároveň si v duchu nafackoval, že jsem si tohoto čudlíku nevšiml dřív. Poslechem jsem zjistil, že na signálu nepoznám rozdíl pokud je tento filtr zapojen nebo odpojen, ovšem vf. rušení to odstranilo.

HTPC

Raspberry Pi jako HTPC

RPi jsem si nedávnou koupil hlavně jako takovou hračičku, hlavně pro bastlení a takové to domácí programováníčko. To, že bych ho používal jako HTPC jsem původně neměl v úmyslu. Jednoho večera jsem ovšem na SD kartu nahrál distribuci OpenElec, nabootoval, a na LCD obrazovce se po chvilce objevilo hezoučké menu XBMC. Vypíchnu několik věcí o kterých jsem už psal v článku První zkušenosti s Raspberry Pi:

Nastavení je klikací a vše se dá ovládat myší (případně přes dálkové ovládání). Úspěšně se mi podařilo naklikat v GUI následující:

Přehrávání videí v 1080p s kodekem H.264 (MPEG-4) pak fungovalo naprosto bez problémů. Je sice znát, že se u toho SoC i ARM dost zapotí, ale video se netrhá, zvuk neposouvá. U MPEG-2 je potřeba dokoupit licenci, u videí v tomto formátu se pro jistotu bez licence přehrává jen zvuk. Každopádně videí v MPEG-2 moc nemám, ani se dnes na síti příliš nevyskytují, takže jsem mrzké £2.40 za klíč neutrácel, vyzkoušel jsem přehrát jedno MPEG-2 video, ale RPi přehrávalo jen zvuk, ale žádný obraz.

Po delším provozu jsem zjistil, že je dobré vypnout RSS kanál, který pak zásobuje XBMC nejrůznějšími zprávami běžícími v textu na hlavní obrazovce.

Protože si XBMC při načtení adresáře vytváří náhledy videí, je dobré na "serveru" data uspořádat tak, aby každé video bylo v samostatném adresáři. To zabrání tomu, že po kliknutí na adresář pak člověk minutu čeká, než se z 20 videí natípají náhledy.

Dalším problémem byla videa 1080p, která mají velikost souboru přes 4 GB. U těch v menších souborech s větších kompresí, RPi nemá problém, ale u 4GB souboru se video pravidelně zastavovalo asi po minutě a požitek kazil několikavteřinový buffering.

Po chvilce pátrání jsem nakonec objevil řešení: přitopit pod kotlem a ARM přetaktovat ze 700 MHz na 850 MHz a zvětšit velikost síťové cache pro načítání souboru. Provedl jsem obojí zároveň a výsledkem bylo XBMC o poznání svižnější a během filmu se pak buffering objevil pouze dvakrát.

Zde je nastavení RPi:

test_mode=1

gpu_mem=128

arm_freq=850
core_freq=250
sdram_freq=400
force_turbo=1
initial_turbo=30

disable_overscan=1
hdmi_force_hotplug=1
sdtv_mode=2

Zvětšení síťového bufferu pro XBMC se provede přidáním souboru .xbmc/userdata/advancedsettings.xml, který obsahuje:

<advancedsettings>
  <network>
    <cachemembuffersize>30242880</cachemembuffersize>
  </network>
  <fanartheight>560</fanartheight>
  <thumbsize>256</thumbsize>
  <gui>
     <algorithmdirtyregions>3</algorithmdirtyregions>
     <nofliptimeout>0</nofliptimeout>
   </gui>
   <bginfoloadermaxthreads>2</bginfoloadermaxthreads>
</advancedsettings>

HTPC na intel-kompatibilní platformě

Přítelkyně zatoužila po satelitním příjmu a tak bylo nutné RPi nahradit něčím našlápnutějším. Doma se mi bez užitku povalovala microATX deska MS-7373 s 1 GB pametí a CPU AMD Athlon 64 x2, kterou mi kdosi věnoval. Tahle deska má sice integrovanou grafiku ATI X1250, ale jen s analovovým výstupem, takže jsem z domácích zásob oprášil GeForce 6600 GT, kterou jsem před asi rokem a půl nahradil modernějším modelem, když jsem zjistil, že GNOME3 na ní moc dobře nešlape.

Zbývalo už jen dokoupit bednu, zdroj, kabel s DVI-D konektorem na jedné straně a s HDMI na druhé a vyřešil dálkové ovládání.

HTPC skříň Acutake ACU-MIRACLE Black

Tahle bedna patří k těm levnějším, když jsem jí vybíral na webu CZC, tak měla docela dobré reference, podle obrázků vypadá velice dobře a nakonec i ve skutečnosti je docela pěkná, tedy pokud se v ní člověk nezačne vrtat. Tady je její malá recenze:


Fig.: Pohled shora po oddělání horního deklu.

Fig.: Přední panel HTPC.

Operační systém

Jako zapřísáhlý redhaťák jsem nainstaloval Fedoru 17. Náhodou mám doma její originální live DVD a druhak, postarší BIOS nebootuje z USB, takže se mi DVD náramně šiklo. Vybral jsem samozřejmě 64bitovou verzi s prostředím XFCE. Ihned po instalaci na disk jsem jsem pomocí fedup upgradnul na Fedoru 18 (příkaz fedup --network 18, reboot a v menu vybrat Upgrade, je to až podezřele snadné a bezproblémové).

Jediný problém byl, že instalátor Fedory 17, anakonda, měl problém s diskem, live DVD totiž objevilo disk s ext4 partition a při instalaci na disk anaconda vytuhla s tím, že disk je připojen a nelze jej přerozdělit. Ručně jsem tedy odstranil fdiskem původní oddíly a poté už instalátor neměl problém.

První věcí, kterou jsem pak provedl bylo dodání RPMFusion repozitářů, jak free, tak i non-free (kvůli nvidia driverům) a nainstaloval XBMC a automaticky všechny závislosti s kodeky.

Zakázání automatického spuštení XBMC

XBMC je pěkný hajzlík, protože poté co jsem se odlogoval v X11 a znovu zalogoval, pustil se jako první a po jeho vypnutí, zase uživatele odlogoval. Takhle to fungovalo pro všechny uživatele, takže se člověk pak vůbec nedostal do X11... V XFCE se dá toto chování potlačit tak, že vymaže spouštěč XBMC.desktop v adresáři /usr/share/xsessions/.

Automatický login uživatele

U HTPC je celkem zbytečné zdržovat se logováním do systému, ve Fedoře má logování do X11 na starosti GDM (Gnome Display Manager). Pro autologin uživatele je nutné přidat v /etc/gdm/custom.conf:

[daemon]
AutomaticLogin=username
AutomaticLoginEnable=True

Dálkové ovládání

Jelikož je lenost hlavním motorem pokroku, vymyslel Američan Eugene Polley (*1915 – †2012) dálkový ovladač k televizi, který nahradil, do té doby populární, ovladač typu 3MDT (3 metry dlouhá tyč).

Klasický televizní ovladač jsem zavrhl a pořídil miniaturní bezdrátovou klávesnici s touchpadem. Objednávka z Hong-Kongu, od tohoto prodejce, mě v přepočtu vyšla na nějakých 550 Kč.

Dodání poštou se protáhlo na 3 týdny, naštěstí bez buzerace celníků.


Fig.: Ultra Mini Keyboard model RT-UMK-100-RF.

Tahle pidi-klávesnice o rozměrech 151×59×12,5 mm pracuje na kmitočtu 2,4 GHz s modulací DSSS, uváděný dosah je 30 metrů, váha cca 100 gramů, nabíjí se z USB. Dále obsahuje laserové ukazovátko, touchpad. Zkoušel jsem jí použít jako herní ovladač, ale není to úplně ideální. Ovšem jako dálkové ovládání slouží bez problémů. XBMC interpretuje i multimediální klávesy.

Klávesnice i receiver fungují dobře i s Raspberry Pi. Receiver jsem do USB připojil na přímo, takže odběr 100 mA je dostačující.