První zkušenosti s Raspberry Pi
Nechal jsem se strhnout davem a pořídil si taky jedno RPičko, asi týden potom vyšla zpráva, že se jich prodalo už přes milion, takže počítám, že to moje mohlo být zrovna to miliónté :)
Na stránce ModMyPi jsem koupil verzi B, s plastovou krabičkou zdarma v barvě podle výběru. Tahle základní sranda vyjde v přepočtu i s poštovným asi na 1200 CZK, ovšem tím celá investice nekončí.
Napájecí zdroj
Je nutné to něčím napájet. Moje představa byla vzít starší síťový adaptér 5 V/1200 mA, kterých se člověku za život shromáždí celá krabice a přibastlit k němu micro-usb konektor.
Nakonec se ukázalo, že sehnat v pražských obchodech GME a GES micro-usb samce
je nemožné, ale není nutné kupovat hned nový adaptér, na GPIO pinech RPi je
vyvedeno 5 V, takže je možné napájení připojit rovnou sem, pozor ale, RPi
neobsahuje žádnou ochranu proti vyššímu napětí nebo přepólování, takže opatrně.
Samice pro ty piny, se nazývá Dupon dutinka a
Externí paměť
RPičko načítá operační systém z SD karty. SD kartu sice používám ve foťáku, ale nikdy jsem jí nepotřeboval vyjmout a u stolního PC mi chybí čtečka. Takže jsem koupil univerzální čtečku značky Sweex (199 Kč).
S SD kartami může být potíž, ne všechny jsou vhodné a uživatelé reportují, že např. z některých nejde nabootovat. Stránka se zkušenostmi s podporovanými kartami je zde. Nakonec jsem koupil 16GB SDHC Class 10 od firmy Verbatim (299 Kč).
hdparm -tT /dev/sdi /dev/sdi: Timing cached reads: 2900 MB in 2.00 seconds = 1449.41 MB/sec Timing buffered disk reads: 48 MB in 3.09 seconds = 15.56 MB/sec
Zapsání 3GB dat trvalo cca 16 minut, 3.2 MB/s. Což je rychlost spíše podprůměrná...
Jelikož jsem se nechtěl zdržovat přepisováním obrazů různých filesystémů, dokoupil jsem následně ještě Kingston SDHC Class 10 (SD10G2/8GB) o velikosti 8 GB. Test rychlosti čtení v RPi:
hdparm -tT /dev/mmcblk0 /dev/mmcblk0: Timing cached reads: 72 MB in 2.04 seconds = 35.30 MB/sec Timing buffered disk reads: 44 MB in 3.01 seconds = 14.60 MB/sec
Vstupní zařízení
Protože RPičko je vybaveno dvěma USB porty dá se připojit přehršel různých bazmeků, ovšem je možné připojit jen zařízení s maximálním odběrem 100 mA. Bez problémů jsem připojil myš, klávesnici nebo flash disk. Pro zařízení, která vyžadují větší proudový odběr je nutné dokoupit USB HUB s vlastním napájecím zdrojem.
Připojení do sítě.
Model B má ke třetímu USB portu připojen ethernetí adaptér s normálním RJ45 konektorem. Domácí síť mám kvůli PC bez wifi adaptéru dovybavenou 4portovým přístupovým bodem s Edimax EW-7228APN, tohle AP umí pracovat i v režimu stanice, kdy se po připojení k wifi síti chová jako transparentní pojítko. Stačí do něj píchnout kabel, na desktopu si vyžádat DHCP parametry sítě a jede se. Momentálně jsem k němu připojil jak domácí PC, tak i RPi a takže AP se chová jako pojítko k wifi pro oba počítače.
Grafický výstup
Jako zobrazovací zažízení je možné využít výstup kompozitního videa přes cinch konektor a nebo HDMI. Každý obraz operačního systému má v bootovacím oddíle soubor config.txt. V něm se provádí veškerá základní nastavení. Díky kompozitnímu výstupu se dá RPičko připojit k nejrůznějším méně či více obskurním zařízením. Začněme od těch více obskurnějších:
- Malá přenosná televize Casio.
- LCD displej Sony PSone.
- Klasická CRT televize. Pokud není k dispozici samostatný cinch s videovstupem, dá se buď dokoupit redukce pro SCART a nebo se dá kompozitní video připojit přímo na pin 20 (zem na pin 17).
- Televize s HDMI vstupem. Přestože HDMI rozhraní je na světě nějaký ten pátek, až do chvíle než jsem se náhodou podíval na zadní panel LCD televize jsem nevěděl, že mám doma něco, co s HDMI umí pracovat. Po tomhle příjemném zjištění jsem plný nadšení vyrazil pro kabel do elektra a začal v Datartu. Tam jsem zjistil, že nejlevnější HDMI káblík stojí 899 Kč, takže jsem se zhrozil a se slzou na krajíčku se odešel uklidnit do Tesca nákupem poživatin. Ovšem nechtěl jsem se vzdát úplně, takže nakonec se mi v Tescu podařilo koupit metrový kabel za 89 Kč.
- Monitor s DVI-D vstupem. DVI-D a HDMI jsou vzájemně kompatibilní, je nutné dokoupit redukci z jednoho typu konektoru na druhý. Tohle řešení jsem osobně ještě nezkoušel.
Sony PSone LCD monitůrek je displej původně určený k herní konzoly PS1, před lety se prodával nový asi za 1500 Kč a díky tomu, že má vstup pro kompozitní video a lze k němu připojit i televizní RGB signál je tohle malé lcdčko populární hlavně mezi oprašovateli 8bitových počítačů.
PSone má rozlišení 640×480 a uhlopříčku 5". S tím už se dá RPičko docela dobře používat. Blikání obrazu vlivem prokládání snímků není oproti normálnímu TV přijímači tak hrozné.
Kompozitní výstup Rpička zvládne rozlišení asi 651×512, ale kvůli prokládání půlsnímků obraz dost nepříjemně bliká, takže TV přijímač se na nějakou dlouhou práci vůbec nehodí a nepříjemný pocit v očích se dostavuje velice rychle. Zatím jsem neobjevil, zda je možné nastavit ještě menší rozlišení a vyhnout se tak prokládání, jako emulátor různých 8bitových platforem a herních automatů by to pak bylo ideální. Obraz se dá po stinítku obrazovky posouvat v config.txt pomocí parametrů overscan_left, overscan_right, overscan_top, overscan_bottom.
Uživatelé RPi často vytýkají, že zařízení chybí standardní VGA výstup, takže třeba chudší školy, které by mohli Raspberry Pi využít na výuku programování, pak stejně neušetří na monitoru.
Operační systém
Jako distribuci GNU/Linuxu jsem nejprve vyzkoušel klasickou desktopovou distribuci Raspberry Pi Fedora Remix, což je neoficiální úprava distribuce Fedora. V základu obsahuje rozhraní XFCE, web browser Midori a pár dalších GUI aplikací a samozřejmě standardní utilitky pro příkazovou řádku. Fedora mi vyhovuje, mám jí i na velkém desktopu a pro RPi jsou v oficiálních distribucích dostupné tisíce RPM balíčků, které se dají jednoduše doinstalovat pomocí yum. Při běžném provozu se ukázalo, že Fedora na RPi se občas zakousne natvrdo, což způsoboval KMPlayer a pak jsem zaznamenal ještě jedno zakousnutí bez zjevné příčiny. Možná je výhodnější použít distribuci, která je odladěná přesně na míru RPičku. Pro různé experimenty jsou dostupné i porty FreeBSD, NetBSD, RiscOS a mnoho dalších. Můj subjektivní pocit je, že jako desktop s Fedora 18 je RPičko poměrně líné. Fedora 18 také neobsahuje nástroje pro konfiguraci za chodu, takže je nutné při každé změně config.txt rebootovat.
Pro využití RPi jako Home Theater PC (HTPC) slouží např. distribuce OpenELEC. Instalace a provoz je poměrně snadný, po nabootovaní se automaticky spustí XBMC. Nastavení je klikací a vše se dá ovládat myší (případně přes dálkové ovládání). Úspěšně se mi podařilo naklikat v GUI následující:
- podpora diakritiky pro titulky s kódováním Windows CP-1250,
- výstup obrazu na HDMI a výstup zvuku přes analogový výstup (standardně běží oboje přes HDMI),
- přístup k souborům přes SSH na domácím serveru, bez nutnosti trápit se rozcházením NFS, SMB a podobných opičáren.
Čip na RPi obsahuje hardwarový dekodér pro MPEG-2, ovšem k jeho zpřístupnění je nutné dokoupit licenci za £2.40. Licenční klíč je natvrdo „zadrátovaný“ v čipu a výrobce ho určí podle výrobního čísla. Ovšem po vyzkoušení několika videí se ukázalo, že ARM softwarově zvládne přehrát v pohodě i 1080p videa, sice se u toho cuká kurzor myši, ale videa jsou bez problémů koukatelná.
Původně jsem chtěl s koupí projektoru postavit i nové IBM PC kompatibilní HTPC, ale s RPičkem to rozhodně není potřeba!