Technik v severní Americe
Před pár lety jsme přesídlili do Kanady o čemž jsem se tu rozepsal v několika článcích a díky tomu občas dostávám emailem prosby a dotazy týkající se imigrace. Samozřejmě, že moje představy i představy tázajících byly a jsou mnohdy lehce naivní a střet s realitou pak může vést k rozčarování a nebo být i vyložené krutý. Tudíž jsem se pokusil shrnout na co se má člověk připravit.
Jiný kraj, jiná legislativa
Severní Amerika to je především Kanada a USA (dále na jih jsem nebyl), ovšem Kanada i USA jsou rozděleny na menší části: provincie/teritoria a státy. A tyhle části se mezi sebou mohou velice výrazně lišit, samozřejmě spousta zákonů je dána na federální úrovni, ale stejně hlavní je pořád lokální právní úprava. Někde se to může lišit jen málo, jinde jako třeba v Kalifornii nebo Québecu značně. Takže se liší nařízení pro stavební inženýry, elektrikáře, lékaře, právníky, atd., atd.
Přestože obě země mají imigrační programy, které lákají perspektivní kádry, je možné, imigrant bude muset složit některé (rozdílové) zkoušky znova (a v novém prostředí) a nebo absolvovat celé vzdělání od znova:
- Řidičský průkaz, mezinárodní platí je 90 dní po vstupu do země (v rámci turistického [bez]vízového styku). Řidičák se uznává jen z několika málo zemí (např. Německo) a obecně je nutné ho udělat znova (což znamená udělat test z předpisů a absolvovat jízdy).
- Lékaři a setry musí složit dost těžké rozdílové zkoušky a platnost nové licence může být omezena jen pro danou provincii.
- Elektrikáři, instalatéři, specializovaní technici, operátoři techniky musí absolvovat vzdělání od znova.
- Zaměstnavatelé předpokládají, že jako uchazeč o práci máte všechnu potřebnou kvalifikaci vybavenou už předem.
- I legislativa ohledně zaměstnávání se liší podle provincie. Např. obvyklá doba dovolených jsou 2 týdny, svátky jsou v jiné dny, výpovědní lhůta také 2 týdny (pak záleží na konkrétní smlouvě a benefitech, takže těch dovolených může být víc).
Imperiální jednotky
USA je stále používá, Kanada přecházela na metrický systém v průběhu 15 let a trvale zavedla v roce 1985. Ovšem i tak jsou palce, stopy, unce, libry, pinty a quarty mezi lidem hluboce zakořeněné. Navíc se tyto jednotky nedělí na deset dílků, ale na různé zlomky bez špetky logiky. Palec se dělí většinou na osminy nebo šestnáctiny a je zajímavé, že rychlé počítání s těmito zlomky nedělá dělnické třídě větší potíže.
Nehodlám tu vypisovat všechny detaily, od toho je wikipedie, tak aspoň jak si to pamatuji já:
| Jednotka | Převod | Převod SI | Pamatovák |
|---|---|---|---|
| (") Inch/Palec | 2,54 mm | Číslo 2,54 mm si pamatuji přesně, díky přepočítávání dpi :) | |
| (') Foot/Stopa | 12" | 304.8 mm | Zhruba 30 cenťáků. |
| Yard | 3 ft = 36 in | 914.4 mm | Skoro metr. |
| (oz) ounce/unce | 28.41 ml | Skoro 30 ml | |
| (pt) pint/pinta | 20 oz | 568.26 ml | Něco přes půl litru |
| (qt) quart/pinta | 2 pt = 40 oz | 1136.52 ml | Něco přes litr |
| (lb) pound/libra | 16 oz | 453.59 g | Něco pod půl kila, 10 kg = 22 lb, 20 kg = 44 lb |
Teplota Fahrenheit vs. Celsius
Veškeré spotřebiče mají jako základní teplotu na stupnici Fahrenheitově (často dá se přepnout, ale mnohdy nikoliv). Přesný převodní vzoreček je:
C = 5/9 * (F - 32) F = 9*C/5 + 32
To se samozřejmě pamatuje docela blbě, číslo 32 je nula v stupních Celsia a 5/9 je přibližně polovina. Takže pro hrubý odhad používám to, že od čísla v F odečtu 32 a podělím to dvěma.
| 0 °F | -17.78 °C | |
| 32 °F | 0 °C | teplota tání ledu |
| 70 °F | 21.11 °C | |
| 98.6 °F | 37 °C | |
| 160 °F | 71 °C | doporučená vnitřní teplota masa po tepelné úpravě |
| 212 °F | 100 °C | bod varu vody |
| 350 °F | 177 °C | oblíbená teplota pečení |
| 425 °F | 218 °C | další oblíbená teplota pečení |
Elektrická síť
Rozvody do domácností jsou většinou jednofázové o kmitočtu 60 Hz. Na sloupech jsou transformátory chlazené olejem se středem uzemněným v rozvodné skříni u spotřebitele. Tím se získá napětí 120 V mezi středem a koncem vinutí a nebo 240 V mezi oběma konci. Nulový vodič a zemnící kolík jsou spojené v rozvaděči, ale pak vedené samostatně, takže síť je TN-C-S. Barvy vodičů jsou černá/červená pro fázi (hot wire), bílá pro nulák (neutral wire) a zem (ground) je měď bez izolace. Běžná zásuvka má 120 V, ale pro sporáky, sušičky nebo bojlery se používá 240 V. Rozvod pro 240 V je pak dimenzován podle proudu, takže sporák má 40 A, sušička 30 A a bojler 20 A. Podle toho se liší i typ zásuvky, tloušťka vodičů a barva izolace. V rozvaděči jsou pak spřažené jističe, kdy výpadek na jedné větvi odpojí i druhou. Některé státy mají trojfázové rezidenční rozvody a zde je pak napětí mezi fázemi 208 V, takže když člověk kupuje sporák, pak kupuje takový označený 240/208 V.
Vodiče se propojují v krabicích a nebo osvětlení tak, že se zakroutí do sebe v plastovém víčku (twist on wire connector, kterému se podle registrovaného jména odvozeného od jména vynálezce přezdívá "Marrette"), takže na nějaké šroubovací čokolády se tu vůbec nehraje.
Další zvláštností jsou zásuvky s proudovým chráničem (GFCI, ground fault circuit interrupter), které musí být instalovány v prostorech s vysokou vlhkostí: koupelny, kuchyně a venkovní zásuvky. Ty odpojí zásuvku v případě, že proud přibližně 30 mA uniká mimo obvod (se předpokládá do země přes lidské tělo). Na sobě mají tlačítko TEST a RESET. TESTem se dá otestovat, že zásuvka vypne a stiskem RESET se zase uvede do normálního stavu, na novějších zásuvkách je navíc LEDka, které červeným světlem indikuje vypnuto/test a zeleným, že je pod napětím.
Tesařina
Rozměry základních typů prken jsou samozřejmě v palcích a délka v stopách. Nejběžnější konstrukční materiál je prkno „two by four“ 2×4, ovšem rozměry jsou spíše 1½"×3½". To bylo zavedeno někdy v 60. letech jako standard mezi výrobci. Náš barák postavený v 50. letech má ovšem přesné rozměry 2×4 palce, kterým se říká „raw cut two-by-fours“ a které se nedají jednoduše sehnat v hobbymarketech.
Stěny většiny moderních domů pak stojí na betonových základech na kterých je konstrukce z těchto 1½×3½, trámy jsou zhruba 16" od sebe a podle toho se pak vyrábí i izolace a vnější stěny pak tvoří OSB dřevotříska. Cihlu člověk potká maximálně tak v krbu. Takovýchto dřevostaveb se tu staví 90 procent.
V roce 1908 kanaďanovi P. L. Robertsonovi sklouzl v ruce plochý šroubovák tak
nešikovně, že si propíchl dlaň. To ho motivovalo a záhy si nechal patentovat šroub s
čtvercovým otvorem, založil firmu a Robertson Inc. a šroub se podařilo
zpopularizovat tak, že naprostá většina šroubů má čtvercový otvor a to jak pro
dřevo, kov i elektriku. Snažil se přimět i výrobce aut Forda, aby přešel na tyto
šrouby, ale Ford na podmínky licence nepřistoupil a tak se v USA ujaly spíše
křížové šrouby neboli Phillips (či novější Pozidriv). Případně je hlava šroubu
uzpůsobená tak aby šel použít i plochý, křížový nebo Robertson šroubovák,
například u elektroinstalací.
Automobilismus
Do aut jsem nikdy nedělal, takže to je oblast, které jsem se začal věnovat až tady. Koupil jsem si Chevrolet Suburban ročník 1999 (platforma GMT-400) a začal se věnovat jeho údržbě. Motor je atmosférický osmiválec Vortec o objemu 5.7 litru, olej se mění každých 5000 kilometrů. Základní údržbu a některé opravy zvládám sám, zejména mi pomohlo zakoupit levný OBD-II skener, takže pokud něco zlobí, počítač napoví, kde může být problém (např. zasviněný sensor kyslíku, EGR ventil a podobně). Co je zajímavé, auto má kombinovaný imperiální a metrický systém. Když si kupujete sadu klíčů je na výběr metrický a nebo imperiální systém (ten se označuje SAE, podle Society of Automotive Engineers) a případně kombinace obojího. V Suburbanu pak jsou imperiální/SAE šrouby všude tam, kde se předpokládá běžná údržba řidičem jako terminály baterie, kryty světel a podobně. Tam, kde už by se v tom měl vrtat mechanik jsou šrouby metrické.
Další rozdíly jsou spíše uživatelského rázu, automatické spojky jsou v naprosté převaze, ruční brzdy se jmenují bezpečnostní brzdy a je to táhlo umístěné vlevo dole pod volantem (novější auta mají bezpečnostní brzdy elektronické, takže místo táhla je tu tlačítko). Klasické ameriky taky nemají zadní oranžové blinkry, ale změnu směru ukazuje blikání červeného brzdového světla. To jsou ty drobnosti, které řeší každý, kdo by si chtěl ameriku dovézt a nechat homologovat pro provoz na evropských silnicích.
Nové Skotsko má mírné zimy, solí se silnice a moře zvyšuje vlhkost vzduchu, takže auta rezaví jak splašená a jednou za rok je dobré nechat provést antikorozní nástřik podvozku a dutin. V některých jiných státech, kde je sucho a v zimě se nemusí solit pak auta vydrží docela hodně a atmosférické osmiválce pak mají životnost k miliónu kilometrů.
Fig.: Na výletě k hromadě šutrů.