Published: 23. 12. 2009   Category: Other topics
Plodí nesvoboda genialitu?

Dnešní svět nám přináší relativní pocit svobody. Můžeme svobodně
cestovat, nakupovat, vzdělávat se, měnit zaměstnání a provádět X
dalších činností. Čásy se mění a co před lety bylo nemyslitelné, je
nyní běžnou záležitostí. Pojem svoboda je takový zvláštní obecný
termín, který všichni tak nějak intuitivně chápeme, ale každý si pod
ním může představit cokoliv. 

Ve světe informačních technologii těch svobod už člověk získal za ta
léta nepočítaně. Už jenom to, se dostat k nějakému tomu počítači v
polovině 80. let znamenalo narážet a překonávat celou řadu nesvobod.
Koupit si takový malý domácí počítač, třeba 8bitové ZX81, ZX Spectrum
nebo Commodore 64, to byla věc! Jenom málo kdo ho měl možnost získat
oficiální cestou z Tuzexu. A když už jste takový počítač získal, co
potom? Bylo nutné se pídít po informací a hledat! Dneska člověk začne
na googlu, ale tehdy? Člověk musel najít nějakého spřáteleného
uživatele nebo VT klub, pročíst spoustu inzerátů v Amatérském rádiu,
napsat hodně dopisů, než získal první kazetu s programy či
cyklostylovou učebnici BASICu. Umět programovat ve vyšším jazyce byla
samozřejmost a každý chtěl znát assembler a dal by nevím co, za
komentovaný výpis ROMky. Chtěli jste rozšířit paměť nebo potřebovali
nějakou nadstandardní periférii (A/D převodník, Centronics, RS-232
nebo diskový řadič pro floppy)? Nešlo zajít do obchodu, museli
jste vyrobit desku plošných spojů, získat součástky, umět je zapájet,
zařízení oživit a pokud jste zrovna nepostupovali podle schématu 
z časopisu, věc vymyslet, navrhnout, zkonstruovat. Počítače 
a elektronika šli tehdy ruku v ruce a každý uživatel musel znát
od všeho trochu. 

Ovšem život jde dál, železná opona padla, embargo na dovoz počítačů
padlo (oficiálně až v roce 1992). Koupit si vícebitové PCčko, Amigu
nebo Atari už byla jen otázka peněz. Místo státem řízených periodik se
vyrojila spousta časopisů a knih. Software byl pořád hodně drahý, a
místo drahé zvukovky se vyplatilo spájet pár odporů pro D/A převodník
Covox, ale i tak to byl velký posun dopředu. Začali vznikat první
telefonní BBSky, některé z nich byli propojené, třeba do sítě FidoNet
a vysoké školy se začali připojovat do akademické sítě Internet, přes
sériový terminál se člověk z učebny mohl dostat k mailu, Usenetu,
Gopheru, FTP, MUDu a dalším službám.

Průměrný počítačový uživatel uměl programovat, administrovat, vyznat 
se v AUTOEXEC.BAT a šikovným nastavením CONFIG.SYSu si získat pár
desítek kilobajtů volné paměti. 

V takovém roce 1995 byla moje jediná možnost, jak se k Internetu
dostat počítačová učebna na průmyslovce. Pro celou školu směšná linka
64 kbps. Jediným poskytovatelem internetu byl drahý CESNET a Telecom
začal pro místní spojení zpoplatňovat i délku hovoru. Připojit se k
Internetu nebylo právo, ale výsada. A určitě v každé třídě, na
hodinách výpočetní techniky, se našlo několik individuí, které hravě
strčili učitele do kapsy.

Doba šla dál, PCček přibývalo, začali se budovat ethernetové sítě a
obejít monopolní moloch Telecom mohli uživatelé packet rádia. V
šachtách paneláků se tahali koaxiální kabely, a kdo chtěl síťovat
musel umět rozchodit IPX. 

Cena počítačů se i dále snižovala, s repasovanými PCčky ze začátku 90.
let se roztrhl pytel. Na trh přišli Windows 95. Výměna softwéru byla
pořád doménou disket, ale CD-ROMky se stávaly běžnou záležitostí a
objevily se i první vypalovačky. Na svoje první CD jsem se skládal
dohromady s několika známými, bylo třeba nahrát data na několik
harddisků, a ten nejpovolanější z nás pak zajel vlakem do Brna a
vrátil se několika vypálenými Verbatimy, každé CD vyšlo na 500 Kč.

Začali se rozšiřovat Windows 95. V počítačových magazínech přestali
vycházet seriály o programování a přibylo recenzí na velké CRT
monitory či tiskárny. Z herních časopisů už dávno zmizely rubriky
jiných platforem a zůstaly jen IBM PC kompatibilní. Těm movitějším
začali v kufrech zvonit mobilní telefony. Vlastnictví počítače
přestalo být záležitostí fandovství a jisté odbornosti. Rozšířil
se maloobchodní prodej v levných velkoskladech, a kdo chce umí si
složit počítač na míru nebo upgrejdnout některou komponentu.  

Na trh přišli Windows 98 a počítač se stal módní záležitostí.
Programování už je obor jen pro málo individuí a ani administrace
vlastního počítače není samozřejmostí. Už není potřeba se cokoliv učit
a pokud něco nefunguje často pomůže restart, reboot nebo reinstal :)
Odborníkem je ten, který ví kam kliknout a nebo ten, kdo má alespoň
dostatek trpělivosti naklikat a vyzkoušet několik nastavení. Internet
přestal být výsadou akademického prostředí, houfně ze začali
připojovat firmy, konkurence poskytovatelů zatlačila ceny dolů, a tak
se připojení stávalo více dostupné i pro domácnosti, až se z něj stala
samozřejmost. 

Dneska? Komu připadá svět Windows nesvobodný může si nainstalovat
třeba GNU/Linux, ale jeho používání sebou nese jisté nároky, minimálně
musí zvládnout administrovat svůj unix-like systém, což vyžaduje
trošku úsilí, minimálně zformulovat v googlu správný dotaz. A ti,
kteří před pár lety trávili večery s pájkou v pokoji provoněném
kalafunou si všechno koupí, protože levněji by to nepostavili i do
oprav se pouští jen málokdy. Všechno je SMD, všude jsou levné
procesory, zákaznické obvody a objednání náhradního dílu vyjde mnohdy
dráž než koupě nového výrobku. A internet? Ten je dneska na každém
kroku, elmag. pole ve městech je zarušeno stovkami rádiových pojítek.
Kdo nemá mobil, email, jabber, ICQ nebo skype, ten jako by nebyl.
Skoro všechno se vám naservíruje pod nos téměř samo. Najít požadovanou
informaci na Internetu vyžaduje jen pramálo úsilí. Co je dnes nedostupnou
technologií, to za rok, i klidně dřív, bude mít možnost získat kdokoliv. 

Nutnost úsilí, zájmu a snahy vystřídal většinový konzum a pasivita. 

Co myslíte vy, je určitá nesvoboda nutná pro motivaci a projev geniality?