Příběh jedné účtenky
Kdysi dávno, moje tehdejší přítelkyně nastoupila začátkem roku 2006 do zaměstnání v Komisi pro cenné papíry a přinesla k pochlubení účtenku z místní kantýny. Pobuřující snové ceny jídel jsem si nechtěl nechat pro sebe (v dotovaných menzách jste se jako student mohl najíst za 3× vyšší ceny), a tak po krátkém rozhovoru, kdy jsem se ujistil, že není možné se nijak dopátrat toho, kdo tuto účtenku obdržel, jsem pořídil foto:
To jsem doplnil rudým informačním popiskem, vystavil na web a adresu rozeslal to tehdejších sociálních sítí: a to na IRC a do chat.popelnice (to byla diskuzní skupina na Stahovských kolejních newsech). To bylo ve čtvrtek odpoledne.
A hned v pondělí: průser obřích rozměrů. JPG-obrázek už žil vlastním životem, vesele se šířil po webu a dokonce se o jeho původ zajímali nějací novináři. Rozhořčený spoluobčan napsal velice rozezlený dopis, jenž byl ocitován v hromadném emailu zaměstnancům Komise i s dotazem od nejvyššího manažera, zda někdo náhodou neví, odkud foto pochází?
Slečna X. tehdy email přečetla, a zprvu mu nevěnovala příliš velkou pozornost, až si uvědomila, že barevné proužky jsou nápadně podobné dece, kterou jsem měl přehozenou na posteli. Zbledla tak, že by se v ní krve nedořezal a asi pět minut na to zírala, v naprostém paralyzujícím úžasu, jak mi později sdělila, a v duchu přemítala o nejrůznějších možných i nemožných výmluvách... (Bohužel se mi nepodařilo z ní ten výše zmíněný hromadný email vymámit, uložil bych si do archívu na významné místo – protrolit státní organizaci, to se vám nepodaří každý den.)
Co jsme netušili je, že probíhá interní vyšetřování. Takže asi ze tři týdny poté dorazila tisková mluvčí a udeřila na ní, že ona je původcem této účtenky! Jak se na to přišlo? Paní u pokladny totiž normálně účtenky nevydávala, a jelikož nových zaměstnanců, kteří ještě neměli nafasovanou kartu nebylo mnoho, tak si pamatovala komu dávala účtenky!
Slečna X. nakonec tiskové mluvčí sdělila, že účtenku zahodila a dál se o její osud nezajímala :D Tato odpověď mluvčí neuspokojila, protože podle jejího mínění účtenka byla „zahozením“ málo zmačkaná a poškozená, ale X. trvala na své výpovědi, a tak to nakonec vyšumělo do ztracena...
Jak vidíte, dokonalý zločin neexistuje!