Poznámka: Tento článek jsem napsal někdy v červenci 2013, alespoň podle data souboru. Ale kromě pár kamarádu jej nikdo nečetl. Až teď po letech, jsem si na něj vzpomněl, opravil překlepy a mírně doplnil. Netuším jestli bazar ještě existuje, jeho pražská adresa z webu zmizela. Před těmi 6 lety jsem nějak neměl koule někoho tímto článkem popouzet a taky jsem měl tuším objednáno několik 23-pinových D-SUB konektorů pro Amigu, ale přes sliby a ujišťování jsem si je stejně nakonec musel objednat z UK přes Ebay…
Jedna ze zajímavých postav pražského potažmo českého bazarnictví v oblasti elektro je Ing. Jiří Dvořák a jeho www.kvt-elektronika.cz. Jeho krámek s otevírací dobou od 16:00 (tedy spíš 16:30 nebo i 17:00, podle toho jak se mu hodí) do 19:00 je skladiště zarovnané od podlahy až ke stropu nejrůznější technickou veteší a krabicemi s knihami a bordelem všeho druhu.
Dříve sídlil ve Vyšehradské pod značkou Integra, předtím ještě někde u Trojanovy a dneska, po letech můžete krámek i s majitelem najít zapadlý ve Vojtěšské ulici. Pokud sem náhodou zavítáte a netrpíte klaustrofobií dozvíte se nejspíše dvě obvyklé informace: (1.) „nejlepší tranzistor je elektronka“, (2.) „dokážeme sehnat všechno, je to jen otázka času a peněz“.
V bodě 2. dokáže být ing. D. velice přesvědčivý, sám jsem zde nezávazně zadal objednávku na Didaktik Kompakt (8bit. počítač), ale nikdy jsem se ničeho nedočkal. Jednou, jsem byl dokonce svědkem toho, že před krámkem zastavilo audi, vyskoupil jakýsi dobře vyhlížející pán, podle rozhovoru jsem pochopil, že je to sběratel starých rádií a že mu zřejmě ze strany ing. D. bylo něco slíbeno. Pán se chvilku rozčiloval a pak začal ukazovat na nejrůznější vystavené produkty, přičemž se pokaždé dozvěděl, že se jedná o neprodejný vzorek. Pán nakonec něco barvitého prohlásil, práskl dveřmi a odejel.
Pokud zde mluvíte o bazaru ve Vojtěšské ulici,tak musím ze své zkušenosti říci,že jde spíše o vetešnictví nebo nějaké prapodivné skladiště,protože to nejen tak vypadá, ale navíc tam není nic určeno k prodeji.
Jednou jsem si chtěl v bazaru koupit po různé pokusy vysokonapěťové trafo ze staré televize Mánes, ale cena 150 Kč, mi přišla dost vysoká, ovšem jakékoliv pokusy o smlouvání končily další obvyklou větou ing. D.: „cena je pevná.“
Pokud si budete kupovat pro nadšené dobové konstrukce material u zlodějů a dobytčích hajzlů, jako je soudruh Zelenka v prodejně Integra a jeho Frankenstein Josef Dvořák a jeho stále se stěhující bazárek KVT Elektronika, tak se raději na své nadšení rovnou vykašlete…
O tomto bazaru se zmiňuje i Václav Šedý v knize Rozeberte si PC (nakl. BEN, 2001, vydání 1.) a to v kapitole Bazary a bazarníci. Pana Šedého jsem tam několikrát potkal a v Holicích jsem si od něj koupil sem tam nějakou pájecí vodičku, koloidní stříbro a poměrně dobře fungující držadlo pájených desek, až teď nedávno jsem zjistil, že tento tichý a skromně vyhlížející pán je zřejmě sveřepým internetovým trolem nejhoršího ražení. Jeho text z knihy Rozeberte si PC následuje:
Jeden z mála vysokoškolsky vzdělaných pražských bazarníků poloviny devadesátých let byl ing. D., který měl mnoho let sklepní krámek na nábřeží Vltavy blízko Palackého mostu, a s oblibou dokonce své zákazníky kupující počítačový šrot, než je zařadil ve své mysli mezi vážné zájemce, kterým je ochoten vůbec něco prodat, zkoušel ze znalostí výpočetní techniky. Prožil jsem v jeho krámku, naplněném vraky počítačů v hromadách až ke stropu tak, že váha vršku dokonale drtila spodní vrstvy, mnoho hodin, někdy jsem byl nucen stát z nedostatku místa občas i jen na jedné noze, drtíc podpatkem na zemi se povalující součástky, a studoval jeho zajímavé počínání.
Někdy jsem si u něj jako naivka, který jsem měl v kapse peníze, občas chtěl dokonce něco koupit. Mnoho věcí jsem si nedokázal vůbec logicky vysvětlit, neboť předmětů v prostoru přibývalo a nikoli ubývalo, jak by naivní člověk, amatér, předpokládal při vyslovení pojmů jako obchod nebo prodej.
Zřejmě v domnění značného zisku se v jeho krámku válely například i na pákových nůžkách rozstříhané desky ze starých výpočetních středisek. Kus třeba i za třicet korun. Unikátní sovětské integrované obvody zhotovené z hnědého bakelitu a zacákané epoxidovým lakem na nás mrkaly svými azbukou psanými nápisy – někdy i od ruky, a do výkonového tranzistoru přeštípnutého strojními nůžkami na hraně řezu desky se mohl člověk někdy, dokonce zadarmo i na krátkou chvíli podívat, než mu byl předmět vytržen z ruky. Takové věci již člověk nikdy v životě neuvidí…
Jednou mne upoutala drsně zmrzačená tmavě modrá deska plošných spojů z jakéhosi slušovického počítače, na které byl asi ve třetině částečně rozdrcen snad sekerou integrovaný obvod TESLA 8255. Protože tato deska mi připomínala umělecký artefakt těsné spolupráce desítek českých špičkových vzdělanců, neodolal jsem a zakoupil ji za opovržlivých poznámek ostatních kupujících. Ing. D. mi při koupi sdělil, přičemž se s deskou asi deset minut loučil, ohmatávaje ji ještě naposledy dojatě rukama, hleděl na mně se záští, a litoval jak lacino mi ji prodal, že ten uštípnutý obvod je možno ještě použít, protože napájecí přívody jsou stejně uprostřed a v podstatě chybí jen část portu C, který stejně běžný uživatel nepoužívá. Považoval jsem jeho tvrzení za naprostý výmysl a doma se poté v katalogu přesvědčil, že to opravdu nebyl žádný nevzdělaný „blbec" ani lhář. Vše co řekl, naprosto souhlasilo…
Ing. D. asi na své činnosti mnoho nevydělal, podobně jako mnoho ostatních, a jednoho dne jeho krámek náhle pohltila jakási vietnamská cestovní kancelář…
Kolega (Mr. Holub), který mne na tuto kapitolku upozornil, ukázal ing. D. výše zmíněný text, přičemž ing. D. důrazně popřel, že by stříhal plošné spoje a nazval pana Šedého zneuznaným géniem a pavědcem.
Před časem jsem s tímto kolegou na radiojarmarku na Jarově, se zastavil před stánkem, předpokládám, že „soudruha Zelenky“, a zeptali jsme se ho na ing. D. Nejdříve se s námi odmítl bavit, protože „o bláznech se nebaví“. Taková odpověď nás samozřejmě neuspokojila, ale děda měl povídavou náladu, tak se přiznal, že ing. D. dva roky zaměstnával, prozradil nám dále, že žije v garsonce, která je stejně zarovnaná jako vetešnictví a že jednou za čas, když opět propadne depresím, jede domů k rodičům, někam do jižních Čech, kde je vedle chalupy bájná stodola, kde ing. D. skladuje spoustu pokladů. Bohužel je nutno podotknout, že podle pana Zelenky v neutěšeném stavu, mnohdy rezavé a nevhodným skladováním poničené. Dalším zajímavým drbem, byla informace o tom, že ing. D. na radiojarmark nechodí, jelikož mu zde bylo buď dáno přes držku či jen vyhrožováno dáním, za to, že slíbil něco obstarat a možná i vybral peněžní zálohy předem.