Jak se žije v Kanadě v Novém Skotsku
Dneska je to přibližně rok a půl od našeho příjezdu do Kanady. Co se nám za tu dobu podařilo? Rozkoukat se, získat zaměstnání, usadit se, zakoupit vůz, vyrobit 1 ks dítě, získat hypotéku na menší domek, lehce ho vylepšit, získat lépe placené zaměstnání a to je asi zatím tak všechno.
Na začátku září 2015 jsme si udělali, ještě výlet do Portugalska, poté se během týdne dost hekticky sbalili, rozprodali vybavení bytu a se 4 kufry, každý o váze 30 kg, a jedním skládacím dvojkolem sbaleném do papírové krabice vyrazili s přestupem ve Frankfurtu do Halifaxu v Novém Skotsku. Cestou přes Atlantik jsem vytuhnul a když jsem se vzbudil a kouknul z okna uviděl jsem ostrovy St. Pierre et. Michelon (ne že bych byl takový znalec zeměpisu, ale před odjezdem jsem pořád čučel do mapy a plánoval si, kam se všude podívám, takže jsem v měl některé tvary pobřeží v živé paměti). A za chvíli potom, už se šlo na přistání. Imigrační příjezd proběhl bez problému, jen jsme museli vyplnit papír, co všechno do Kanady dovážíme a nebo v nejbližší době dovezeme (je to osvobozeno od cla).
Nejdřív jsem bydleli přes AirBnB, vyřídili si základní náležitosti jako je číslo sociálního pojištění a průkaz zdravotního pojištění a to vše v takovém pohodovém dovolenkovém duchu, ono na přelomu září a října je tu totiž ještě docela horko. Někdy v průběhu téhle dovolenkové nálady jsem otěhotněl manželku, ale na to se přišlo, až za delší dobu. Začali jsme s hledáním bydlení, to nebylo úplně jednoduché, zejména proto, že nikdo nechce ubytovat lidi bez zaměstnání a bez referencí z Kanady, a všichni pronajímatelé se tváří, jako kdyby nikdo nikdy do Kanady před námi neimigroval.
Už první dny jsme zjistili, že obecné povědomí o Kanaďanech jako o milých, hodných a usměvavých lidech platí na 110 procent. Na úřadech, poště nebo u doktora nemlich to samé. I cizí lidé se tu zdraví, dávají si komplimenty nebo se s vámi dají jen tak do řeči. Houmlesák slušně požádá o drobné, nic nedostane a přesto vám popřeje pěkný den. Na to jsem si zvykl velice rychle.
Další pozitivní věcí je o dost nízká kriminalita, to se projevuje tak, že lidi nezamykají skříňky v šatně v bazénu/posilce, domy nebo auta, pošta nechá balík klidně přede dveřmi. V létě na festivalu měla víc jak polovina zaparkovaných aut otevřená okna a některé dost značně, to že na sedadlech byly nechané tašky a další věci už byla jen taková třešnička na dortu. Člověka to připraví o ostražitost a při parkování nemusí organizovat manévry, kdy se musí všechno uklidit do kufru, zamaskovat zástěrou zavazadlového prostoru a otevřít přihrádku, aby auto náhodou někoho nelákalo. Na druhou stranu úplně nulová kriminalita tu taky není a lidi se pak hrozně diví a pak se v novinách píšou osvětové články o tom, aby si lidi zamykali baráky, aspoň když jsou pryč :)
Jednání na úřadech je dvojího rázu, některé věci se totiž řeší na provinciální a jiné na federální úrovni. Velkou většinu těchto věcí lze vyřídit přes internet, člověk se zaregistruje, udá kontaktní adresu, za pár dní mu dorazí poštou potvrzovací kód. Pak už stačí jen vyplnit webové formuláře nebo odeslat naskenované dokumenty. V druhé rozlohou největší zemi se to, ale snad nedá řešit lépe.
Ještě se zastavím u rozdílu mezi provinciemi a teritorii, ty jsou totiž docela podstatné, liší se daně, ceny, zákony, dokonce i jazyk a mentalita lidí. Moje zkušenosti jsou z Nového Skotska, takže když jsme si udělali výlet do Québecku, tak jsem si připadal jako v úplně jiné zemi. Mluví se tu totiž jen francouzsky, lidi mají v angličtině velice silný přízvuk a někteří se dokonce anglicky mluvit ostýchají. V Québecku jsou také podstatně nižší ceny alkoholu a ten se prodává i v normálních sámoškách, toho samozřejmě využívají obyvatelé okolních provincií a může se stát, že vás zastaví kontrola a budete popotahování za ilegální dovoz alkoholu, jako třeba tento pán z Cambletonu v Novém Brunšviku. Mohou se lišit i silniční pravidla, takže v NS máme na stopce jenom STOP, vedle v NB v jediné oficiálně dvoujazyčné provincii mají STOP/ARRÊT (bez toho by zřejmě frankofonní řidiči stopku ignorovali) a v Québecku jenom ARRÊT, případně je dovoleno odbočovat na červenou doprava, pokud nic nejede nebo se má dvakrát zatroubit při předjíždění a další pravidla.
Se silničním provozem souvisí i cena benzínu, tak se pohybuje někde okolo 1 kanadského dolaru za litr Regular 87 a většinou je regulovaná na úrovni provincie. To má dvě výhody, první je, že většina pump má stejnou minimální cenu benálu a ta druhá, že v NB se mění ceny v noci ze středy na čtvrtek a u nás o den později. Takže, když mám prázdnou nádrž u trucku a ceny v NB významně zdražily, tak vím, že je vhodné jet natankovat. A pak si druhý den můžu pochvalovat jak jsem přechcal systém. Ano, český člověk se nezapře :)
S hledáním práce jsme problémy neměli, ale hlavně nám přálo štěstí, takže jsme se do měsíce začlenili do pracovního procesu. Naši ubytovatelé přes AirBnB nás seznámili se svým známým v startup hubu Volta a tady jsme našli práci já i manželka, ovšem každý v jiné IT firmě. Pracovní kultura je tu hodně podobná, spousta lidí vám řekne, že nejdůležitější je mít „kanadskou pracovní zkušenost“, sice nevím jak by se dala definovat, ale hlavní je v CV ukázat, že vás nějaká firma zaměstnala a chvilku jste v ní vydržel. Pracovní kultura je zde hodně pohodová, přišlo mi, že lidé chodí do práce jak do biografu, a pracovní tempo v kanclu se od toho našeho moc neliší. Na druhou stranu standardní délka dovolené je zde jen 10 dnů, tj. 2 týdny, taktéž výpovědní lhůta jsou 2 týdny, a zákony jsou v NS jsou vstřícnější k zaměstnavatelům, takže jsem odpozoroval, že je tu mnohem snadnější někoho vyhodit.
V druhé polovině roku 2016 jsem se začal rozhlížet po nové práci a to už taková pohodička nebyla a určitě to vydá na samostatný článek, něco jako Já kontra HR nebo Lesk a bída recruitmentu. Takže se přiznám bez okolků, že na začátku jsem měl víc štěstí než rozumu a co jsem se tak bavil s jinými imigranty, tak mnohým trvalo získání pracovního místa mnohem déle a nebo to nakonec v NS vzdali a přesunuli se jinam, v IT teď frčí Ontario. Mě se nakonec podařilo získat lepší místo i s bonusem 4 týdnů dovolené.
Manželka vydržela v nové práci přesně 3 týdny, začala být najednou nějaká nezvykle unavená, malátná a u doktora zjistili radostnou novinu. Už jsme na dítěti pracovali delší dobu, ale zadařilo se až za Atlantikem. Rizikové těhotenství od začátku až do konce v 37. týdnu. Díky tomu jsme měli možnost poznat kanadské zdravotnictví zevnitř. Nakonec to zase nebyla nijak špatná zkušenost, úroveň lidského přístupu systému k vám je tady prostě úplně někde jinde (a oproti USA je tady zdravotnictví pořád částečně "zadarmo"). Výsledkem je zdravá holčička, která od nás dostala jako dárek do života kanadský pas. Už se těším na návštěvu v ČR, kde bude každý člen rodinky mávat u přepážky jiným pasem.
Přestože Kanada přešla na metrický systém už někdy v 70. letech, imperiální systém je zde hluboce zakořeněný. Kromě toho, že rychlost se udává v hm/h a na benzínce čepuje po litrech, tak většina komunikace probíhá v palcích, stopách a librách. Takže mě tyto okolnosti donutily se přeorientovat a třeba v železářství nic než imperiální jednoty nejsou a většinou někde v ústraní je pár šuplíčků s metrickými šroubky (nejspíš pro automechaniky vozů evropské produkce).
Nové Skotsko je sice poloostrov, ale s pevninou je spojen jen úzkým pásem někde v půlce. No a na celém poloostrově jsou další větší poloostrovy, menší poloostrovy, ostrovy spojené mosty atd. To znamená, že vzdálenost vzdušnou čarou tu nemá většinou smysl řešit, protože pak stejně musíte objíždět velkou část pobřeží. Díky tvaru pobřeží máme v zálivu Fundy (Bay of Fundy) největší rozdíl mezi přílivem a odlivem: 16 metrů. Díky tomu je web plný časosběrných videí a romantických fotografií turisticky populárních scenérií. V praxi to na většině míst vypadá tak, že s intervalem cca 6 hodin se místní pobřeží mění v rozhlehlou zabahněnou plochu významně připomínající vypuštěný rybník.
NS se dělí na dvě části a ta druhá je ostrov Mys Bretaň/Cape Breton (spojený s poloostrovem jednou silnicí vedoucí po náspu a otočném mostu). Lidé se tu pak dělí na Mainlanders a Islander, a samozřejmě mezi nimi panuje podobná nevraživost asi jako mezi Prahou a Brnem. Takže my Mainlanders, jak jsem byl poučen, považujeme Islanders za úplné vidláky. Navíc Halifax, s cca 300 tisíc obyvateli, je široko daleko největší město Atlantických provincií (nejbližší větší je Québec City, něco přes 1000 km daleko), takže těch vidlákovů (rurálních komunit) je tu vůkol plno. Nahrává tomu i to, že rozlohou je NS jen o něco málo menší než ČR, ale je tu desetkrát méně obyvatel. Historicky patřilo NS k Nové Francii a než je odtud na čas vypráskali Britové, tak se nazývalo Akádie. Když jsme přijeli, tak mě zaujalo, že hodně domů má na fasádě takovou temně rudou pěticípou hvězdu, jakých bylo u nás před rokem 1989 požehnaně. Tou hvězdou se pak značí přívrženci Akádie a pokud to někdo bere kór vážně tak si může požádat i o speciální registrační značku na auto, na které pak nebude napsáno Nova Scotia, ale Nouvelle-Écosse. Dokonce jsem zaslechl, že v některých zapadlých vesnicích na pobřeží Mysu Bretaň je francouzština převažujícím jazykem.
Podnebí v NS je hodně podobné tomu našemu, jen tu o krapet víc a vydatněji prší (ale zase né o tolik, takže klasifikace klimatu nám přisuzuje kontinentální, nikoliv oceánské podnebí) a vichr vanoucí od moře tlačí vnímání teploty znatelně níž. Vlhkost vzduchu od moře je hodně vysoká, takže aby prádlo uschlo má každý doma sušičku. Zhruba jednou za dva roky v zimě přijde blizard a v létě hurikán (to zhruba každých 8 let). Blizard, kdy přes noc napadlo 80 cm sněhu, jsme přežili v poklidu, ani nám nevypadl proud, jenom trvalo asi 4 dny než nám protáhli naší ulici. Tento typ bouře se tu nazývá Nor'easter, protože hodně tlakových níží, co zasáhnou východní pobřeží USA, se postupně stočí na severo-východ až dojdou až k nám. Takže celou zimu jsem se těšil na to, co nám přinese počasí, což kupodivu přesně předpovídá Public Weather Alerts for Canada . Blizard proběhl tak, že v neděli večer vyhlásili, že se v pondělí zavírají školy, nebude jezdit MHD a pokud někomu vypadne proud, tak ať počítá s tím, že ho nejdřív zprovozní až v úterý večer a nejlepší bude, když všichni zůstanou doma. Takže místní vzali útokem obchody s alkoholem (Nova Scotia Liquor Corporation) a pak se tu prodávají brambůrky s značky Storm Chips, takže ty taky zmizeli z regálu obchodů. Sníh je pro žáky škol opravdovým požehnáním, protože sněhové prázdniny jsou tu až podezřele často i při daleko menších kalamitách. Další podivuhodnost je i to, jak jsou někteří místní sněhem zaskočeni, ponejvíce ti s letními pneumatikami v půlce listopadu...
Život u moře má i další pozitiva. Díky tomu mám často na talíři nejrůznější mořské potvory, NS je vyhlášeným zdrojem humrů (dříve jídlo místních chudých, dnes považované za luxusní pochoutku, ovšem krabí sendvič je tu možné koupit i u McDonals) a lachtaních penisů (ty jsem teda neochutnal, ale v sušené podobě se vyvážejí do Číny), dále ústřice, hadoky, škeble hřebenatky, atd. Jen člověk musí vyrazit někam do pobřežní osady do některé Fisheries Inc., pokud chce mít dobrou cenu. Na koupání to tady ovšem ideální není, Golfský proud se totiž stáčí asi 1000 km jižněji, takže i v létě je voda studená a v moři se koupou jen největší odvážlivci mezi něž se počítám. Minulý rok jsem se taky začal znovu věnovat yachtingu a pořízení vlastí lodi má vysokou prioritu v mém TODO listu, jsou zde populární pobřežní plavidla typu Cape Islander.
I když ne všechno je v Kanadě úplně sluníčkový (o tom někdy příště), nakonec jsme si tady docela zvykli a v Novém Skotsku ještě chvilku vydržíme.