Získat trvalý pobyt Kanadě se nám podařilo na druhý pokus. Poprvé v roce 2014 jsem poslali žádost v rámci Federal Skilled Workforce programu pro kategorii programátor (NOC 2174), kvůli kvótám pro jednotlivé profese a kvůli zdržení s papírováním byla žádost po několika měsících zamítnuta ke konci listopadu.
Kanada ovšem začátkem roku 2015 otevřela nový program s názvem Express Entry. Každý žadatel musí doložit spoustu dokumentů, ale hlavní je buď nominace od určité provincie a nebo od zaměstnavatele. Protože, už jsem měl vlastně vše vyřízené, stačilo jen poslal žádost znovu.
Dokumenty které je třeba doložit, každý z nich má určitou danou váhu a bodové ohodnocení, takže se dá předem odhadnout, jestli máte šanci. Ty nejdůležitější dokumenty jsou následující:
A samozřejmě vyplnit spoustu elektronických formulářů buď na webu a nebo v PDF.
A ještě pro začátek je potřeba zmínit, že celá tahle sranda něco stojí a jen získání všech papírů, překladů a vyšetření a poplatek za vlastní žádost dělá bajvočko dohromady asi 70000 Kč (sedmdesát tisíc). Je v tom započítaná certifikace z angličtiny 2× 5100 Kč, lékařské vyšetření 2× 6850 Kč, pak poplatek za vlastní žádost 2× (550 + 490 CAD), uznání VŠ diplomu (300 CAD) a pak vyhotovení překladů, razítek, zasílání dokumentů... Dalších několik desetitisícovek schlamstnou letenky a náklady na stěhování, takže levná záležitost to opravdu není.
V září roku 2014, jsem se byl na jeden víkend podívat na akci Working expo London, kde se měli prezentovat potencionální zaměstnavatelé a imigrační úřady zemí Kanada, Austrálie a Nový Zéland.
Takže vyzbrojen zásobou vytištěných životopisů jsem čekal, že bude příležitost osobně kontaktovat zástupce některých IT firem. Nakonec většina vystavovatelů byly firmy, které zajišťují imigrační poradenství (jejich přístup, machrování a vlastní zkušenosti mě spíš odradily od toho využít jejich služeb), dále nabídka stěhování a přesunu financí.
Potenciální kanadští zaměstnavatelé tam byli všeho všudy dva, jedna firma dělala vývoj pro Javu a Windows, moje linuxové CV se jim sice líbilo, ale nějak nenašli průnik mezi tím co nabízím a co oni hledají. Druhá potencionální firma byla z oblasti telekomunikací. Ale hledali spíš techniky na lezení po stožárech a tahání kabelů, takže na moje zvídavé dotazy na téma vývoj software a architekturu serverů odpovědět nedokázali.
Dále jsme pohovořili s několika oficiálními zástupci atlantických provincií, což bylo docela podnětné a také jsme zjistili podrobnosti o tehdy nově připravovaném programu Express Entry. To zvýšilo náš zájem o tyhle oblasti, takže nakonec jsme pro Express Entry zvolili Nové Skotsko, které se neustále objevuje na předních příčkách v různých "Top 10 Places to live" statistikách. Ceny nemovitostí jsou zde nižší, ale i platy a za to vyšší daně a podle statistik lidé NS spíš opouštějí, než že by přicházeli. Takže volba padla nakonec na NS, kde jsme čekali, že půjde získat nominace snadněji a bude menší imigrační nával (než např. do provincie Ontario).
Jinak Working expo moje očekávání spíš nenaplnilo, naštěstí je v Londýně spousty jiné zábavy.
Vyřízení v našem případě trvalo přesně půl roku:
Komunikace pak probíhala výhradně po emailu, kdy nám přicházely žádosti o doložení různých detailů (např. výpis z účtu), případně přes stránky: https://onlineservices-servicesenligne.cic.gc.ca. Termín na celkové doložení dokumentů bylo 60 dní, u jednotlivých výzev pak minimálně 7 dní k dodání nového dokumentu nebo opravy. Dokumenty ve všech případech stačilo naskenovat a nahrát na stránky CIC. Nakonec i výzva pro poslání pasů dopadla tak, že chtěli jen pas manželky (kvůli nutnému udělení vstupního víza nigerijské občany), u mě stačila jen kopie celého pasu a dále dvakrát dvě pasové fotografie.
Protože na webu se nachází spousta dezinformací, tak za sebe můžu říct, že soudní překlady nám vyhotovil český překladatel. Dále jsme u našich dokumentů měli na rodných listech a oddacím apostilu. To nás donutila udělat česká matrika a nigerijská ambasáda, v době kdy jsem se ženil. Když jsme pak podali novou žádost pro EE, tak jsem se u nově vydaných výpisů z rejstříku trestů na apostilu vyprdnul a ani na Kanadské ambasádě nedokázali říct, zda je apostila/superlegalizace potřeba nebo není. Říkám to proto, že v následujícím textu je popsáno, že jsem si jí u některých dokumentů opatřil.
Ovšem vzhledem ke stručné a jasné komunikaci ze strany Nového Skotska i federálního imigračního úřadu (CIC) si myslím, že i když člověk udělá v žádosti nějakou botu, tak se mu ozvou a řeknou si co přesně požadují a v jaké formě, takže tady nebyl absolutně žádný problém.
Jako první jsem získali výpis z rejstříku trestů ze zemí, kde jste žili víc jak 6 měsíců, za posledních 10 let. Protože jsem původně myslel, že je potřeba apostila, tak jsem nepoužil výpis z CzechPointu, ale ten pro který se musí na soud v Praze na Pankráci a protože je jenom v češtině musí se nechat přeložit. Výpis stojí 100 Kč.
Manželka potřebuje navíc i další země ve kterých za posledních 10 let žila, což už naštěstí není Nigerie, ale jen Finsko a Čína. Z Finska se výpis objednal přes web a poštou dorazil asi za 14 dní, je vyhotovený dvoujazyčně, takže s ním problém nebyl. Zato Čína se ukázala jako oříšek a získat výpis a ani poradit jak na to nedokázala ani čínská ambasáda v Praze. Naštěstí s tímhle stavem CIC počítá, takže stačí doplnit vysvětlení, že v daný čas jste byl tam a tam a z nějakých důvodů není možné dokument získat. V našem případě to byla informace, že policejní stanice v daném městě neodpovídá na emaily a na ambasádě to taky neumí.
Rodný list jsem měl ten ve formátu A5, vypsaný na stroji a vydaný Československou socialistickou republikou :) Když jsem se na MZV dožadoval jeho superlegalizace, poslali mě s ním do háje, že potřebuji nový rodný list ve formátu A4 z matriky v místě narození a pak na krajském úřadě potřebuji vyšší ověření a pak až nakonec provedou superlegalizaci. A pak to samozřejmě nechat soudně přeložit.
Jako zkoušku z angličtiny jsem zvolil IELTS, tu jsem si dělal já i manželka. Je to jedna z důležitých věcí, který by mi mohla zabouchnout dveře před nosem a certifikát nesmí být starší než dva roky. IELTS má dvě verze, jedna s názvem "general", pak slouží pro imigrační účely a ta druhá je akademická a dokládá se u přihlášek na VŠ. Rozdíl je v čtené a psané části. Podle toho jak pak lidé v sále dostávali testovací archy, tak většina lidí skládala akademickou verzi.
Manželka certifikát IELTS potřebuje také, ačkoliv je pro ní angličtina první jazyk a VŠ studovala v angličtině (a dokonce jí i chvilku vyučovala) jako Nigerijka stejně potřebuje mít papír na to, že mluví anglicky.
Poplatek za certifikaci je 2×5100 Kč. Mimochodem na české stránce už nebyl na zkoušku volný termín, ale přihláška přes anglickou stále fungovala, jinak se zkoušky pořádají cca jedenkrát za dva měsíce.
Připravoval jsem se asi 14 dní po večerech a ne příliš intenzivně z různých cvičných online testů (i pro jiné angl. certifikáty), na netu jsou k nalezení i naskenované materiály a CDčka přímo pro IELTS, ty jsem si sice stáhl, ale práce s nimi není oproti online klikání příliš pohodlná. Během té doby jsem zjistil, že sice hovořím plynně, ale neustálé opravování manželkou, která se mi snažila pomoct, a peskováním vylepšit mojí gramatiku, předložky a členy srazilo mé sebevědomí, takže jsem ani nedoufal, že přelezu potřebnou hranici 6.0. Nakonec to dopadlo lépe než jsem čekal: Overall Band 7.0 (Listening 6.0; Reading 8.0; Writing 6.5; Speaking 6.5). Manželka jako rodilá mluvčí dostala celkově 8.5 z 9.0.
Pro uznání VŠ diplomu jsem nakonec vybral organizaci World Education Services, pro zrychlené zřízení to stojí $300. Je potřeba fotokopie diplomu se soudním překladem a dokument zvaný doplněk k diplomu (Diploma Supplement), který obsahuje informace o oboru, seznam absolvovaných předmětů, kreditů a známek ze zkoušek, na ČVUT ho vydávají dvojjazyčný cz./an. Spolu s tím, se ještě musí vyplnit žádost na formuláři WESu a nechat potvrdit školou na studijním oddělení. Nejdřív jsem ještě telefonicky na studijním sondoval jaké mají s uznáváním diplomu zkušenosti, ale nakonec jsem zjistil, že takových nešťastníků jako já tam moc neměli a ještě se podivovali nad tím, jaká je to nehoráznost chtít po mě originální diploma supplement.
WES očekává, že vy mu pošlete kopii diplomu s ověřeným překladem a studijní oddělení pošle dodatek s orazítkovaným formulářem v obálce instituce. Běžné české studijní oddělení vás ovšem s takovýmto požadavkem nejspíš pošle do háje, takže je nutné je aspoň uprosit o tu obálku nechat jí orazítkovat a poslal ten dopis WESu sám (a jako odesílatele vypsat ČVUT). WES už pak nikde nic neověřuje, stačí mu, že obálka z univerzity se tváří jako z univerzity. Jak jsem měl papíry v ruce, hned jsem je letecky poslal do WES v Torontu a podle sledování zásilky zjistil, že tam dorazila za 12 dní. Mezitím WES ještě poslal email s tím, že jsou zahlceni a místo 7 dní bude zrychlené uznání trvat 20. Nakonec to od poslání k získání ověření trvalo asi měsíc. Zhruba po 3 měsících se pak vrátil i originál dodatku k diplomu (to jsem původně ani nečekal, takže jsem si na studijním koupil nové vyhotovení).
Dokazování praxe pro potřeby emigrace znamená další sbírání dokumentů a razítek. Za každého zaměstnavatele za posledních 10 let je potřeba si opatřit hlavičkový papír s razítkem a podpisem zodpovědné osoby obsahující informace o době zaměstnání, délce pracovní doby, její náplni a výši platu. Vyřešil jsem to tak, že jsem si tyto doporučující dopisy napsal sám a nechal je jen orazítkovat a podepsat. V ČR jsem vystřídal jen 3 delší zaměstnání, brigády, i když k praxi relevantní jsem neuváděl.
Více informací zde: http://www.canadavisa.com/proof-of-employment.html.
Další perlička bylo doložení úspor. Je vyžadováno mít minimálně 15000 kanadských dolarů. Dokument pro CIC má obsahovat i zůstatky na účtu za posledních 6 měsíců, musí být opatřen razítky, adresou pobočky a být na hlavičkovém papíře banky.
Vydyndat z ČSOB takový dokument na mojí pobočce bylo nad síly všech místních inženýrů z VŠE, takže mě nakonec odkázali na nějakého dobráka z centrály v Hradci Králové, který se ukázal jediný schopný vytvořit asi na potřetí požadovaný dokument. Ono to tam zřejmě funguje tak, že když jdete do ČSOB pro nějaký výpis (nedej Bože ještě v angličtině), tak jim tam do Wordu nějaká opičárná vygeneruje neupravitelnou šablonu do které jen doplní čísla vycucaná z databáze, ale oni už tam nemůžou cokoliv změnit, přidat, poupravit nebo doplnit, můžou ho jen vytisknout a orazítkovat.
Lékařská prohlídka probíhá v Dejvicích, Na Vítězném náměstí u MUDr. Jitky Patočkové, ta má momentálně jediná akreditaci na lékařské prohlídky pro imigraci: http://www.viteznenam.cz/?page_id=13.
Pro jednoho toto vyšetření vyjde celkem na 6860 Kč a skládá se z následujícího:
Paní doktorka pak vaše výsledky zadá do nějakého informačního systému CIC a je hotovo.
Nakonec zbývá to hlavní, když už vás nominuje provincie, a to vyplnit hromadu formulářů z webu CIC (Citizenship and Immigration Canada).
Kromě hromady PDFek s formuláři, které lze vyplnit jen v Acrobat Readeru, je k dispozici i návod, kde je celkem podrobně popsáno, co kam napsat, navíc dokument IMM 5612 obsahuje seznam všech dokumentů k vyplnění i těch, které si musíte opatřit jinde. Jedna ze zapeklitých věcí bylo vypsání adres, kde jsem za posledních 10 let bydlel, otázka byla jestli napsat jednu adresu a to je oficiální trvalé bydliště, kterém mám pořád u rodičů a nebo adresy, kde jsem ve skutečnosti za posledních 10 let bydlel, nakonec jsem napsal asi 3. Hlavně je nutné vyplnit tabulku tak, aby tam nebyly žádné časové mezery.
Další perlička je IMM 5562, kde je nutné vyplnit všechny cesty do zahraničí za posledních 10 let a to moje i manželky, na formuláři je přesně 6 řádků pro každého. Marně jsem doloval z paměti všechny výlety, prodloužené víkendy a dovolené po EU i jinde ve světě. Nakonec jsem napsal asi 15 položek, vše s náplní cesty "turistika", manželka to měla ještě mnohem horší. Hlavně jsem se zaměřil na razítka a víza v pasu, to je asi jediný zdroj, podle kterého může imigrační úředník ověřit, co je a není pravda. Ostatní formuláře už jsou poměrně přímočaré, občas se tam některé věci, hlavně data opakují, takže je potřeba postupovat dost pečlivě.
Krátce po tom, co jsme obdrželi nominaci do Nového Skotska, nám přišel i originál certifikátu a informace o ISANS – Immigration Services Association of Nova Scotia (http://www.isans.ca/). ISANS zprostředkovává kontakty s imigračními specialisty z různých odvětví. Takže po registraci uvedete zájem o určité oblasti, já jsem vyplnil pomoc při hledání zaměstnání, zlepšení angličtiny, základní orientace a další. Potom vás kontaktují nejrůznější lidé, domluví si s vámi chat (probíhá přes webové rozhraní Adobe Connect), zeptají se co potřebují, občas něco odprezentují, kdy vysvětlí s čím vám pomůžou a s čím naopak ne, no a pak se ptáte vy jich.
Třeba ze začátku nás hrozně zajímalo, za jak dlouho dostaneme CoPR, což samozřejmě na ISANS nikdo neví, a ani nejsou moc sdílní říct kolik to trvalo jiným imigrantům. Také vám nenajdou práci a dopředu vás na to upozorní, ale pomůžou vám vyladit váš životopis, cover letter a linkedin profil a doporučí kontakty. Také vám můžou dát doporučující dopisy pro získání pronájmu nebo úvěru v bance.
Některé základní kurzy jsou docela úsměvné, kde je vysvětleno úplně do detailu co a jak. Ale na druhou stranu imigranti jsou z celého světa a pochází z nejrůznějších kultur, takže chápu, že pro úspěšné integrování je nutné názorně vysvětlit i to, co Evropan ví už od mala.
ISANS je zřejmě nezisková organizace, a se spoustou věcí radí jak jejich zaměstnanci, tak i dobrovolníci. Ve spoustě případů to jsou také imigranti z minulých let, kteří v NS úspěšně zakotvili.
Spousta kurzů má i fóra, takové základní fórum se jmenuje Social Café a tam se můžete představit. Z toho, kdo tam přispíval se dá vyvodit, že většina imigrantů pochází z Indie a Pakistánu, další velká skupina jsou izraelští Rusové (to je docela zajímavé a doporučuji si o tom něco vygůglit), narazil jsem tam na jednoho hocha ze Slovenska, který je už na místě v NS a jako Čech jsem tam byl jediný.