Minulý týden vyšla v Paříži kniha Bin Laden: The Hidden Thruth, autory jsou Charles Brisard a Guillaume Dasquie.
Kniha popisuje osudy Johna O'niela, Irsko-Amerického agenta FBI, který roky vedl vyšetřování teroristické sítě al-Qaedy. O'neil vedl vyšetřování bombového útoku na WTC v roce 1993, základnu Spojených států v Saudské Arábii v r. 1996, ambasád USA v Nairobi a Dar Es Salaamu v r. 1998 a útoku na námořní loď USS Cole minulý rok.
Brisard, jeden ze spolupracujících autorů vypracoval zprávu o financování bin Ladena pro francouzskou zpravodajskou službu DST a s O'neilem se setkal několikrát minulé léto. Ten mu sdělil hořkou pravdu o tom, že ministerstvo zahraničí USA a za ním stojící olejářské lobby, které pomohlo k moci nynějšímu prezidentu Bushovi, blokovalo snahy dovést dokonce vyšetřování bin Ladenovy viny.
Vyslankyně USA v Jemenu, Barbara Rodine, zabránila ve vstupu O'nielova teamu do Jemenu. Frustrovaný O'neil nakonec opustil řady FBI a nastoupil jako vedoucí ochranky ve WTC, což se mu stalo 11. září osudným.
Autoři říkají, že jejich kniha je věnována památce O'neila, který řekl: „Všechny odpovědi, vše potřebné k odhalení Ladenovi organizace může být nalezeno v Saudské Arábii.“
Diplomaté USA se ovšem snaží zmenšovat odpovědnost královské rodiny Saudů. O'neil odešel do Saudské Arábie poté co 19 amerických pracovníků zemřelo při útoku na vojenskou základnu v Dhahranu v červenci 1996.
O'neil prohlásil, že přesvědčivé důkazy v Jemenu potvrzovaly bin Ladenovu vinu v útoku na loď USS Cole (zemřelo 17 lidí), ale že ministerstvo zahraničí mu zabránilo dostat se k nim.
Brisard a Dasquié odhalili, že první zemí, která předložila mezinárodní požadavek k zatčení bin Ladena nebyly Spojené státy, ale Libye, v březnu 1998. Důvěrné oznámení, poprvé zveřejněné v jejich knize, bylo posláno Libyjským ministerstvem vnitra 16. března 1998 a obsahovalo obvinění bin Ladena z vraždy dvou německých agentů, Silvana Beckera a jeho manželky v Libyi v roce 1994.
Bin Laden podporoval fundamentalistickou skupinu pojmenovanou Al-Muqatila, sestavené z Libyjců, kteří bojovali po jeho boku proti Sovětům v Afgánistánu.
Al-Muqatila chtěla zabít plukovníka Kadáfího, jehož považují za bezvěrce. Podle bývalého agenta MI5, Davida Shaylera, Britská rozvědka, také spojovaná s al-Muqatilou, zkoušela odstranit Kadáfího v listopadu 1996. Právě díky spolupráci Britů a al-Muqatily bylo libyjské oznámení Interpólem ignorováno.
Další konspirační teze v knize pokračují. Autoři popisují jednání mezi Bushovou administrativou a Talibanem v období od února do srpna tohoto roku a domnívají se, že sebevražedné útoky 11. září jsou důsledkem nezdaru těchto jednání.
Hlavní motivací USA zajistit si mír s Talibanem, lze popsat jediným slovem: ropa. Bývalé sovětské republiky ve střední Asii -- Turkmenistán, Uzbekistán a obzvláště „nový Kuvajt“ Kazachstán mají obrovské nevytěžené zásoby ropy a zemního plynu. Rusko ale odmítá vést americký ropovod přes své území a další cesta, přes Írán, také nepatří zrovna k nejbezpečnějším. Takže zbývá Afgánistán.
Ropná společnost Chevron, kde byla Bushova poradkyně Condoleeza Rice ředitelkou během devadesátých let se účastní těžby v Kazachstánu. Jiná americká společnost Unocal (Union Oil Company of California) podepsala kontrakt na vývoz zemního plynu za osm miliard dolarů přes třímiliardový ropovod, který by měl jít z Turkmenistánu přes Afgánistán do Pákistánu.
Autoři připomínají jak ministerstvo zahraničí USA tleskalo Talibanu, při převzetí moci v roce 1996, pět měsíců poté asistent ministra zahraničí varoval, že „ekonomické příležitosti budou ztraceny“ pokud se v Afgánistánu neobnoví politická stabilita.
Laila Helms, neteř bývalého šéfa CIA a velvyslance USA v Teheránu Richarda Helmse je popisována jako Mata Hari jednání USA – Taliban.
Helmsová přivezla Sayeda Rahmuatullaha Hashimi, poradce mully Omara, do Washingtonu na pět dnů v březnu 2001 – poté co Taliban zničil starověké sochy Budhů. Hashimi se setkal s vedením CIA a úřadu pro záležitosti rozvědky ministerstva zahraničí.
V jednáních, která pokračovala až do července se USA dostaly do opatrnější pozice. Delegát OSN, Francesco Vendrell byl pověřen dokončit práci a jmenovat bývalého velvyslance v Pákistánu Thomase Simonse reprezentovat USA na informativním setkání v Berlíně.
Poslední přímý kontakt s Talibanem proběhl 2. srpna 2001, když se Christina Rocca, šéfka pro Asijské záležitosti ministerstva zahraničí, setkala s velvyslancem Talibanu v Islamabádu. Tato dáma předtím zajišťovala kontakty mezi islámskými partyzánskými skupinami a CIA během osmdesátých let, měla dohled na dodávkou raket Stinger pro Afgánské mudžáhedíny.
V únoru měl být Taliban ochotný k vydání bin Ladena, ale v červenci, podle autorů knihy, začalo USA uvažovat o možných vojenských akcích. „USA myslelo, že může oddělit Osámu bin Ladena od Talibanu“, říká Brisard. „Co nepochopily, bylo to, že bez bin Ladena nemůže režim Talibanu existovat.“
Podle cesty Francesca Vendrella k exilovému králi Zaher Shaha do Říma se stupňovala hrozba vojenských akcí, Washington „zahnal Taliban do rohu“, říkají autoři. Pro Taliban, jehož vůdci mají dobré zkušenosti s vedením sebevražedných útoků bylo 11. září pouze jistým druhem boje...
Brisard a Dasquié tvrdí, že významná část Saudské královské rodiny podporuje bin Ladena. „Saudská Arábie vždy chránila bin Ladena – a nebo sebe před ním“, říká Brisard. Dále poukazuje na to, že útoky v saudském království byly namířeny proti USA, nikdy proti Saudům.
Khalid bin Mahfouz je bývalý předseda královské největší banky National Commercial Bank, který spolu s deseti členy rodiny přijal Irské občanství v prosinci 1990. Autoři jej označují jako „bankéře teroru“. CIA a FBI jej obviňují že převedl 2 miliard dolarů islámským charitám které pomohly bin Ladenovi.
Zřejmě další kniha, kterou v Kongresové knihovně nenajdete.