Published: 1. 1. 2012   Category: Other topics

11 věcí, které mě nasraly v roce 2011

Když jsem na internetu hledal lidi, kteří také nesnáší Jaroslava Hutku, objevil jsem stránky 1000 věcí, co mě serou. Tisíc věcí dohánět nebudu, vypíšu se z toho nejdůležitějšího roku 2011!

  1. Limit na platbu DPH a clo za balíky ze zahraničí mimo Evropskou unii. Přesněji posunutí limitu ze 150 EUR na 22 EUR. Zvednutí cen, buzerace ze strany celníků a frustrující trekování zásilek, kdy balík ze zámoří putuje pár dní a pak se na něj tři týdny práší ve skladu na celní poště. Konečné množství kamarádů ochotných pro posílání balíků jako GIFT.
  2. Microsoftí produkty: SharePoint, OutLook, Windows 7. Řazeno od nejhoršího. Widle mám v práci především jako terminál s PuTTy pro unixové servery. Přímo esencí zla je SharePoint, neohrabaný moloch, který je M$ odpovědí na koncepci wiki, poslední věc nutící mě používat MSIE a MSOffice, která drsné muže mění v roztřesené uzlíčky nervů. Změna jedné věty v dokumentaci se stává úkolem na několik dní (hlavně díky prokrastinaci). OutLook za nepřehlednost, neergonomičnost a hnus. Windows 7 za modré chcípance kvůli přepínání do power-safe režimu a polofunkčnímu driveru k ActiveKey.
  3. (Upraveno tak, aby neporušovalo NDA.) Projekt XXX, který díky absenci schopného projektového řízení a solution architekta se proměnil v nekonečnou sérií příběhů ve stylu komiksového stripu Dilbert. Dočíst se ve firemním plátku, že seroucí se záležitost již běží v produkci a rutinním provozu bylo opravdu k popukání. Dokonce i případová studie na webu Microsoftu byla vydána asi o tři čtvrtě roku dřív, ještě než se vůbec vědělo, že se na rádoby nasazený produkt splaší peníze.
  4. IDNES.cz za zrušení diskuzního účtu, politickou korektnost, dementní články, nenazývání věcí pravými jmény, PR kampaně, ještě větší prznění češtiny než jakého se dopouštím já, za nekonečné cenzurování, rušení a neotevírání diskuzí, za Křišťálové částečky odumřelé kůže (lupy). Za ty negativní emoce, které jsou jako droga a které mě nutí na íDĚS/lžiDNES/iHeute pravidelně chodit a prolejzat články a diskuze.
  5. Vydavatelé knížek za to, že si ani v roce 2011 nedokázali vyndat hlavy z prdelí a český trh s ebooky stojí za velkouvyližprdel. Za obhajování nesmyslných cen. Za ty hordy knižních pirátů si opravdu můžete sami.
  6. Dopravní podnik s OpenCard. Dokud mi ji násilně nevnutil DPP tak jsem OpenKrad okázale ignoroval. Poslední kupon jsem si koupil v listopadu 2010 a od 1. ledna 2011 jezdím jako bezlístek, menší úvahou jsem dospěl k názoru, že raději zaplatím ročně těch pár pokut než tohle. Jo, a taky mě sere ta jedna pokuta z metra, měl jsem se před vstupem do vagónu rozhlídnout lépe, můžu si za ní sám.
  7. Mediální masturbace nad smrtí. Začalo to v říjnu Stevem Jobsem. Produkty nakousnutého jabka mě nechávají chladné. Nějak mi neseděla mediální masáž, která význam SJ neprávem vystřelila do obludně obskurních výšin. Mě osobně zasáhla smrt Dennise Ritchieho, počítačového vědce, bez kterého by dnešní počítačový svět opravdu nebyl tam, kde je.
  8. Prodej fóra Ebookforum.cz. Založíte fórum, na něj začnou chodit lidi, ani se o něj moc nestaráte, komunita se rozroste a začne žít vlastním životem, pár lidem dáte status moderátor a pak se o něj staráte ještě méně. Poté se ho rozhodnete prodat, ale nenabídnete ho komunitě, uděláte to v tichosti, a když je skoro hotovo, tak to suše oznámíte a přestanete se s komunitou bavit. Následné ticho po pěšině, přinutí komunitu postupně odcházet na ebookforum.sk (někteří odcházející hlasitě bouchají dveřmi a mažou svoje staré příspěvky). Odlivu lidí se zalekne kupec a koupi odmítne. Gratuluji, ukázkový double fail.
  9. Bombardování Libye. Nepochopil jsem to a z novinových článků si názor neudělal, celé to připomínalo nálety a bomby, s povahou výlučně humanitární.
  10. Spolubydlící Tereza a Jakub. Nesourodá dvojice nesebevědomé šprtky a nezaměstnaného prezidenta zeměkoule, později kopáče bazénů. Netolerantní hlučná dvojka, pořvávající na sebe Kubííí a Terezotydebile. Nejste takové hvězdy, za jaké se považujete, milí bývalí spolubydlící.
  11. Havliáda. Propaganda tak strašná, že si zaslouží samostatný odstavec. Tak konečně redaktoři mohli vytáhnout léta připravované nekrology. To, co se rozpoutalo vzápětí, bych si v životě nedokázal představit. Ne, netruchlil jsem, osoba Václava Havla je mi asi 15 let ukradená. Názor na jeho tvorbu jsem si udělal už v roce 1990, takže chápu, proč televize hru Vernisáž už nikdy neopakovala... A po závodu v pokryteckém truchlení, který vypukl krátce po poledni 18. prosince zůstala jen nepříjemná pachuť, které se už nikdy nezbavím.