Published: 27. 3. 2025   Category: GNU/Linux

Nový počítač IBM PC kompatibilní

Některým podobně postiženým čtenářům tohoto blogu to jistě nebude připadat divné, že všechny počítače, které jsem si za posledních několik let pořídil, sestavil nebo zapájel byly založené na procesoru Zilog Z80 a nebo ho alespoň emulovaly na AVR: ZX Evolution, ZX Spectrum Next, eLeMeNt ZX a CRISS CP/M.

Dva vlastní počítače IBM PC používané převážně k práci mi tedy celkem stačily k práci i zábavě a během let jsem díky upgradům pamětí a pomalých disků na SSDčka pořád držely na úrovni použitelnosti. No a pokud jsem náhodou potřeboval na chvilku něco většího vypomohl AWS cloud či notebook od zaměstnavatele.

Od prvního PC počítače postaveného za vlastní v roce 2001 jsem si všechny desktopy skládal sám. Tehdy v tom roce 2001 už jsem byl pokročilejší linuxový začátečník, ale pořád jsem se bál, že občas budu muset použít Windows. Dostal jsem tedy nápad postavit si dvojprocesorové PC s dvěma Pentium III a 256 MB paměti s tím, že v Linuxu pak budu mít VMware a 128 MB a druhý CPU a půlku RAM vyhradím pro virtualizované Widle (tehdy to vyšlo asi na 25 tisíc s tím, že se to udělalo tzv. na firmu, aby se neplatilo 22% DPH navíc). Nakonec to dopadlo tak, že jsem Widle skoro vůbec nepoužíval a pokud jsem byl občas nucen je zapnout, většinou to bylo po tak dlouhé době, že se mě systém zeptal na potvrzení změny času. Grafika tehdy byla GeForce256 of nvidie a této firmě jsem už zůstal věrný i přes kontroverzi s uzavřenými ovladači. No a protože jsem se nemohl rozhodnout do jaké bedny PC namontuji, měl jsem motherboard pěkně položený na vlastní krabici a asi až po roce se mi zalíbila, dnes již kultovní, bedna Chieftec Dragon v modré barvě. Tehdy začínala móda řezání bočních okýnek pro kochání se hardvérem a dokonce jsem si kvůli tomu do obývákové „dílničky“ pořídil Dremel 4000, ale nakonec jsem se k řezání plechu nikdy neodhodlal. Tolik nostalgická vzpomínka a dva obrázky, pro pobavení, vyfocené vypůjčeným Sony Mavica, která ukládala fotky na 3.5" disketu:

No a minulý měsíc asi tak po 13 letech jsem se dokopal k postavení nového písíčka. Hlavní požadavek jako vždy je, aby mi to dlouho vydrželo, což jsem si řekl pokaždé s tím, že později, až to nebude stačit, třeba doplním paměť a nebo procesor, jenže ony se mezitím změnily specifikace na tolik, že nové chipsety, typy pamětí a další mě donutily koupit skoro vše znova (často i včetně zdroje).

Takže od poslední stavby se toho změnilo k mé nelibosti jako vždy hodně, mizejí porty a rozhraní a přibývají kraviny. Čímž myslím nejrůznější barevné LEDky, blikající loga, svítící větráky a další. Zdá se, že kvůli kejsovým okýnkářům všichni výrobci motherboardů teď musí věnovat nemalé úsilí estetice plošného spoje, takže už nemáme jen žluté, zelené či červené nepájivé masky, ale uživatel si může zvolit vše v černé, či vše v bílé, či v různých kombinacích masek a barevných plastů na konektorech a rozhraní pro řízení LED RGB pásů. Toto všechno mi ovšem je zcela ukradené, a jelikož je PC součástí laboratoře radioamatéra bude v bližší budoucnosti uzavřené v plechové (Faradayově) krabici bez oken a spojené s uzemněním.

Tak a teď k tomu jaké dělo jsem si s pomocí pcpartpicker.com nakonfiguroval:



Fig.: Díly připraveny ke stavbě. (6335  kB)

Základem pro mě bylo, že chci Ryzen 9, minimálně 64 GB RAM. U MB jsem se rozhodoval mezi chipsetem B650 a novějším X870, nakonec jsem zvolil novější s tím, že varianta X870E má dvakrát tolik USBček.

Kvůli složení jsem sledoval YouTube videa, AM5 procesory už nemají nožičky, ale kontakty a na MB jsou pak vystouplé piny, takže procesor se umístí do rámečku, který se pak přimáčkne k desce. Kromě jakéhosi listu s velice strohými instrukcemi nebyl k MB dodán žádný manuál (pro PDF se musí na web).

Chladič Thermalright Phantom Spirit má dva větráky a překrývá oblast s konektory pro paměti. Problematické se ukázaly paměti, netuše nic zlého jsem zapíchal všechny do desky a při prvním spuštění se na sedmisegmentovém displeji ukázal kód 15, což je v manuálu Pre-memory North-Bridge initialization is started. No a dál nic se nedělo, trpělivost došla rychle a hledáním po webu, to vypadalo na vadné paměti. Takže jsem všechny vyndal a zasunoval postupně, a zkoušel zapínat, no zase kód 15, ale s jednou pamětí deska naběhla rychleji, takže jsem přidával a pokaždé nabootoval do BIOSu. WTF? Nakonec jsem zjistil, že AM5 provádí „trénink pamětí“, což je proces při kterém firmware konfiguruje nově instalovanou paměť. V manuálu o tom není ani slovo, a je škoda, že se to nedělo alespoň po najetí BIOSu se nějakým textovým vysvětlením, či progress barem...

U GPU jsem si řekl, že pořídím to „nejlevnější“ z řady 4xxx, takže nakonec 8GB 4060Ti. Prodejci v Kanadě nemají skladem 16 GB variantu a pokud ano stojí skoro 2× tolik. Karta má tři větráky, které se zapínají jen při zátěži. Karta je o něco delší než MB, a koncem zakrývá čtveřici SATA konektorů, takže vyndání kabelu, je dost ošemetná záležitost a plíšek se na něm musí mačkat nějakým vhodným plochým nástrojem.

Mezi CPU a GPU je zvýšený chladič pod který se instaluje hlavní M.2 NVMe SSDčko, které komunikuje s CPU přímo, díky čemuž jsou diskové operace maximálně svižné, pomocí hdparm jsem naměřil bufferované čtení 6309.26 MB/sec a přímé čtení 3132.94 MB/sec (víc než 10× rychlejší než 7200 RPM disk na SATA). U dalších M.2 a PCIe jsou pak různě sdílené kanály, takže tyto NVMe a další GPU pak budou pomalejší.

GNU/Linux, mojí oblíbenou Fedoru verzi 41 jsem nainstaloval z USBčka a byla to rychlovka. Dřív jsem různě řešil rozdělování na oddíly nebo LVM, ale tady jsem to prostě prsknul na celý disk. Chvilku jsem zkoumal jaký filesystém, a tak na NVMe mám ext4 a na HDD xfs (pošilhávám po ZFS, ale nějak jsem ještě nenašel odvahu).

V čerstvě nainstalovaném Linuxu jsem začal řešit dva problémy. První bylo rozchodit uzavřený ovladač nvidia a druhým byla integrovaná síťovka. Fedora 41 má výchozí Wayland a ono by to ani asi ničemu nevadilo, nebýt nvidie, takže jsem musel nainstalovat XOrg. Fedora má balíček kmod-nvidia, který pro každé jádro přidává uzavřený ovladač a tady byl první kámen úrazu, protože ten se mi nedařilo kompilovat a když jsem to řešil vlastnoručně, musel se snížit počet paralelních kompilací na 1 (make -j) a pak stejně v něm byl nějaký problém se symbolickými linkami (a to ještě precizně ukryté za kompilaci s rpmbuild), takže jsem se musel pokorně vrátit k manuální instalaci driveru ze stránek nvidie. Pozitivní je, že pokud ovladač v jádře není, tak Fedora stejně najede do XOrg, ale s open source ovladačem, takže pokud je člověk ve spěchu odpadá opravování systému z příkazové řádky.

Síťovka je Realtek R8126 a před koupí jsem četl, že s ní mají uživatelé Linuxu problémy. Prvotní instalaci jsem jel přes wi-fi, ale když jsem pak zapojil kabel, web se mi zdál znatelně pomalejší. Změřil jsem rychlost a kabel jel 80 MBit/s, wifina 600 MBit/s. Nejdřív jsem se zasmál nad tím, jak jsem rozmazlenej, když posledních deset let mám domů gigabit na optice, no a pak jsem začal řešit rychlost kabelu. Vyzkoušel jsem jej s USB síťovkou z notebooku a ta jela skoro 900 MBit/s. Když jsem nastavil pomocí ethtool vyšší rychlost, síťovka vytuhla a pomohlo jen restartovat jaderný modul. Doporučení bylo zkompilovat nejnovější driver z webu výrobce, ale situace se opakovala. Poslal jsem tedy bugreport s tím, že jim můžu poslat lepší logy než jen výpis z lspci -vvv, pokud mi poradí jak, ale asi za 14 dní mi napsali, že oni jen vyrábí čipy a že se mám obrátit na výrobce motherboardu. Takže jsem nakonec koupil druhou USB síťovku z Amazonu od výrobce StarTech, no přestože zvenku vypadá stejně jako ta první, tak má Realtek RTL8153. Předchozí byla ASIX Electronics Corp. AX88179 Gigabit Ethernet. Ale naštěstí rychlost se blíží 900 MBit/s.

Zdroj je Seasonic, a je to můj první modulární zdroj, takže z něj netrčí pavouk kabelů, ale jen to napájení, které je potřeba. Tady ovšem estetika zafungovala, jelikož je vše v elegantním černém opletení a nikoliv změť červeno, žluto, černých drátů :)

Zatím jsem se věnoval zprovoznění stabilního a funkčního systému a nehrál si s přetaktováním CPU a pamětí. BIOS na ASUSu je jakési rádoby cool grafické rozhraní, ale čert aby se v něm vyznal.

A jak to frčí? Za ty prachy celkem dobře :) Od posledního restartu uplynulo 16 dní, load average je 1.26, 1.21, 1.20. To se divím, na co ty procesy čekají, když htop ukazuje 32 poflakujících se vláken, z nichž tak jedno/dvě jede na 60% a ostatní se flákají s malou zátěží. Paměť je při běžné desktopové práci 22.6G/123G (což je Chrome s haldou tabů a asi 5 terminálů). Takže overkill.

Na ostatní experimenty s virtualizací, kontajnery a distribuovanými databázemi (kde se mi nechce platit za cloud), i občasnou kompilací rozsáhlejších projektů to šlape fakt dobře.



Fig.: Díly poskládány. (6675  kB)