Už ani nevím, co bylo prvním impulzem pořídit si pogo (skákací tyč), zřejmě nějaké video na youtube. Každopádně mě to nadchlo s jakou ladností a elegancí na většině videí jejich protagonisté předvádějí nejrůznější výskoky a triky.
Kromě blbnutí je skákání docela náročná sportovní aktivita. Už pár skoků dokáže rozproudit tepovou frekvenci a zažehnout pálení kyseliny mléčné. Dokáže aktivovat svaly nohou, rukou a trupového korzetu. Už z principu je nutné se dobře stabilizovat a při každém skoku se zapojují kromě hlavních svalových partií i svalové stabilizátory a z toho plyne nutnost vysoké neuromotorické adaptace, což by se dalo popsat asi jako zvýšené zapojení mozku, aby dokázal koordinovaně zapojit správné svaly při stabilizaci. Výzkumy ukazují, že zvýšená produkce kyseliny mléčné zvyšuje tvorbu lidského růstového hormonu, který tělo vyrábí z tukových zásob, takže skákání může přispět k tomu dostat se do pořádné formy!
Mám hodně zkušeností se zvedáním železa, trénink tak 3 až 4 krát týdně. V posilovně používám pro balanční cvičení s činkami BOSU, nestabilní plošině, která při cvičení ve stoje nutí naplno pracovat stabilizační svalové skupiny. Pořídit si pogo, mě lákalo i z důvodu zlepšení neuromotorických schopností, a taky jako kvalitní kardiotrénink.
V anglosaských zemích patrí skákání na pružinovém pogu k populárním dětským hrám už od 20. let minulého století. Podle legendy vytvořil první pogo německý cestoval George Hansburg při cestám Burmou, kde vyrobil skákací tyč jako dárek pro dceru chudého farmáře, která se jmenovala Pogo. Ve wikipedii se zase můžeme dočíst, že název Pogo je odvozen z názvu britského výrobce Pohlmann & Goppel. V literatuře pogo provází dobrodružství medvídka Pů a třeba Commander Keen z populární série MS-DOSových her pogo využívá k překonávání překážek.
U nás jsem se doslechl, že na podomácku vyrobených skákacích tyčí s pružinou z tlumiče trénovali pohybovou koordinaci motokrosaři.
Velkou většinu trhu zaujímají typická pružinová poga s nosností omezenou asi do 50 kg určené pro děti. Pro dospělého člověka těžšího než 80 kg s touhou skákat výš než 20 cm jsou vlastně dostupné jen dva výrobky.
První typ na který jsem narazil byl Flybar, vyrábí se několik typů omezené maximální hmotností. Pro mě připadlo v úvahu pouze Flybar 1200, který ovšem na většině e-shopů byl vyprodaný. Flybary jsou vybavené vyměnitelnými plastovými pásy, které při natažení a smrštění vytvářejí tlumící a odrazovou sílu. Nevýhodou je, alespoň podle zpráv uživatelů, že jejich výdrž je relativně malá a často praskají a také hmotnost celé konstrukce cca 9 kg je docela velká.
Při pátrání jsem narazil na konkurenční systém s názvem Vurtego V3. Odpružení pracuje na principu stlačování vzduchu, váží asi 7 kg, a tlak odpružení je možné libovolně měnit, podle toho, co se do něj napumpuje pumpičkou (nahoře je pod plastovým krytem schovaný auto ventilek). Omezení na hmotnost uživatele je asi 110 kg a navíc podle tělesné výšky je možné vybrat ze tří modelů.
Nakonec jsem se rozhodl právě pro Vurgeto V3 za 329 $, který je nutné objednat z USA. Nakonec mě to celé včetně poštovného vyšlo asi na 7000 Kč. Asi za 13 dní po zaplacení VISA kartou přišel z USA objemný balík. Clo jsem platit nemusel.
Protože nemám manometr šel jsem natlakovat Vurtego kompresorem u blízké benzínky. Pro začátek se doporučuje tlak odpovídající čtvrtině hmotnosti. Jak už jsem se dočetl v uživatelské příručce, postavit se na Vurteogo a hned skákat dokážou jen největší machři.
| Hmotnost | Doporučený tlak | Převod tlaku | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| kg | PSI | kPa | PSI | kPa | ||
| 60,0 | 33,1 | 228,0 | 40 | 275,8 | ||
| 62,5 | 34,4 | 237,5 | 42 | 289,6 | ||
| 65,0 | 35,8 | 247,0 | 44 | 303,4 | ||
| 67,5 | 37,2 | 256,5 | 46 | 317,2 | ||
| 70,0 | 38,6 | 266,0 | 48 | 330,9 | ||
| 72,5 | 40,0 | 275,5 | 50 | 344,7 | ||
| 75,0 | 41,3 | 285,0 | 52 | 358,5 | ||
| 77,5 | 42,7 | 294,5 | 54 | 372,3 | ||
| 80,0 | 44,1 | 304,0 | 56 | 386,1 | ||
| 82,5 | 45,5 | 313,5 | 58 | 399,9 | ||
| 85,0 | 46,8 | 323,0 | 60 | 413,7 | ||
| 87,5 | 48,2 | 332,5 | 62 | 427,5 | ||
| 90,0 | 49,6 | 342,0 | 64 | 441,3 | ||
| 92,5 | 51,0 | 351,5 | 66 | 455,1 | ||
| 95,0 | 52,4 | 361,0 | 68 | 468,8 | ||
| 97,5 | 53,7 | 370,5 | 70 | 482,6 | ||
| 100,0 | 55,1 | 380,0 | 72 | 496,4 | ||
PSI – pound per square inch (libra na čtvereční palec), 1 psi = 6.894757 kPa.
První problém je se na pedály aspoň vysápat a postavit oběma nohama. Takže jsem si vypomohl nástupem z lavičky. Když už jsem stál, nedokázal jsem se odrazit a skočit, takže následoval dopad na nohy na zem, znovu vylézt na lavičku a celé to zopakovat. Asi po 10. pokusu se mi konečně podařilo udělat první skok. Po dalších několika pokusech se podařilo z prvního skoku přejít do druhého skoku. A asi po 20 minutách jsem byl schopen udělat skoků několik, než jsem ztratil balanc a musel seskočit z pedálů. To už ze mě lilo jak z vola :)
Dokážu vylézt na pedály ze země. Ovšem jako nejkritičtější se ukazuje právě výlez a první skok. Ustát počáteční rovnováhu a odrazit u mě končí ve víc než polovině případů nezdarem. Při prvním výskoku je nutné se narovnat, srovnat postoj a pak už to jde skoro samo. Výška skoků je zatím jen asi 20 až 30 cm. Asi po 20 minutách se začala projevovat únava a učící křivka začala klesat.
Na namožené svaly jsem zvyklý z posilovny, ovšem co mě překvapilo, že druhý den jsem měl hodně namožené bicepsy a svaly na zápěstí, hlavně natahovače prstů.
Po jednodenní pauze si jdu zase zaskákat. Předtím jsem zvýšil tlak a to na asi 300 kPa (44 PSI). Nyní se odrazová tyč při výlezu na stupadla nezasouvá. Mělo to pozitivní efekt, při výlezu jsem mnohem stabilnější. Takže postavit se na pogo a začít skákat jde teď naprosto bez problémů. Možná díky malému tlaku mi to v předchozích dnech šlo hůř. Na místě už skáču aspoň půl metru. Vyšší skoky mi dodávají na stabilitě, člověk má ve vzduchu víc času se srovnat. Začínám být při skákání mnohem víc uvolněnější, předtím jsem na pogu stál dost prkeně. Pro vyšší skoky je nutné se na stupačkách lehce zhoupnout a při dopadu zatlačit do držadel a vyvinout trochu síly.
Zkouším první pokusy s delším skákáním do dálky, ale jde to z tuha. Vyžaduje to totiž, se při odrazu předklonit a odrazit se dopředu. Je hodně náročné na udržení stability.
S odstupem jednoho dne: mám příjemně namožená a napumpovaná lýtka. Dopadávání na zem způsobuje výrazné zatížení svalových vláken lýtek, mikropoškození způsobuje svalovou hypertrofii. Více o tréninku lýtek najdete v článku Best of Calves, v sekci #2: Poliquin's Quick & Dirty Calf Solution, doporučuje Charles Poliquin výskoky se zátěží pro rozvoj lýtek.
Dopoledne trénink v činkarně, všechny cviky ve stoje jsem odjel na nestabilním bosu, takže stabilizátory a trupové jádro dostalo zabrat. Asi 3 hoďky potom si jdu zaskákat, únava po činkárně je znát, jde mi to celkem jako předtím, ale cítím, že to není úplně ono. Při vyšších skocích jsem se párkrát dostal až na konec tlumícího rozsahu, bude nutné zvýšit tlak, otázkou je, jak rychle vzduch z trubice uniká a jestli je nutné natlakovat před každým použitím.
Momentálně je můj největší problém svalová únava. Po asi 20 minutách skákání (s přestávkami) se kvůli únavě nedá moc dobře pokračovat, prostě nohy vypovídají poslušnost a zhoršuje se stabilita.
Dneska jsem jel po týdnu nohy v posilovně a při těžkých dřepech jsem cítil mnohem větší jistotu a stabilitu, hlavně co se týče stabilizátorů a svalů trupu. Taky mám mnohem silnější lýtka. Příjemné zjištění.
Vyměnil jsem rozkopané tenisky za skejťácké boty značky Nike SB, konkrétně Nike SB Zoom Paul Rodriguez 3 (P-Rod III). Vyzkoušel jsem jich několik, ale nakonec mi seděly nejlépe tyhle. Rozdíl je znát na první skok, takže po dnešku nemám chodidla tak omlácená jako v předchozích dnech. Výborně tlumí nárazy a díky rovné podrážce se mnohém líp stojí na stupadlech. Investice se rozhodně vyplatila. Dneska jsem při skákání vyzkoušel povrch kostky vs. rovný asfalt, asfalt vyšel lépe. Zlepšení při skákání všemi směry.