Nejprve mne zajímalo, co říkají vědecké studie. S alkoholem jich byly provedeny spousty, ale téměř žádné se nevěnovaly vlivu alkoholu na sportovní výkonnost. Existují však i výjimky.
Braun, Wagenaar a Flack jsou autory studie [3], kterou otitulovali Alcohol consumption and physical fitness among young adults, nebo-li Příjem alkoholu a fyzická zdatnost mladých dospělých. Autoři zkoumali vztah mezi příjmem alkoholu a fyzickou zdatností mužů a žen ve věku 18-30 let, přičemž analyzovali údaje shromážděné rozsáhlou studií CARDIA (Coronary Artery Disease Risk Development In Young Adults). Subjekty studie podstoupily test skoro-maximální intenzity na běhacím pásu, přičemž se hodnotily dva parametry čas k dosažení 130 tepů/minutu a celkový čas běhu do únavy.
Zjistilo se, že řas k dosažení 130 t/m byl pozitivně ovlivněn příjmem ethanolu! Přičemž tento vztah nebyl ovlivněn věkem ani systolickým krevním tlakem ani fyzickou aktivitou subjektů. Avšak u žen byl tento vztah silnější a znatelnější než u mužů.
Zmíněné působení alkoholu však bylo potlačeno v případě, že subjektem byl kuřák či kuřačka. V takovém případě potřebovaly subjekty v průměru o 31 sekund více času na dosažení hranice 130 t/m, a to bez ohledu na příjem ethanolu.
Tolik první zmíněná studie. Výsledky nečekané, ale v praxi sotva aplikovatelné. Nebo ano?
Nesrovnatelně více studií existuje na téma vztah alkoholu a vylučování růstového hormonu (GH). Například studie [5] zkoumala vliv alkoholu na koncentraci kortizolu a růstového hormonu v plazmě během noci. Je známo, že v průběhu noci hladina GH vzrůstá, ale může být potlačena například konzumací většího množství sacharidů před spaním. A vliv alkoholu? Pět zdravých mužů (21-26 let) v této studii konzumovalo po 3 večery placebo (aby se zjistily základní hodnoty pro porovnávání), poté jim byl 9 večerů podáván alkohol v množství 0.8g/kg a závěrečnou, „abstinenční“ noc opět placebo. Během „placebo noci“, jedné z „akutních nocí“, „chronické noci“ (noc 9) a „abstinenční noci“ byly každých 20 minut pořizovány všemožné záznamy, včetně krevních testů (odběr vnitrožilní „hadičkou“).
Výsledky studie? Hladina plazmového růstového hormonu byla konzumací alkoholu (během „akutní“ a „chronické noci“) potlačena na 70-75% úrovně z „placebo noci“. Stejně tak byla ovlivněna celková noční produkce GH. Během „abstinenční noci“ se hladina i celková produkce GH vrátila na původní hodnoty z „placebo noci“. Noční hladina plazmového kortizolu nebyla významně ovlivněna příjmem výše zmíněného množství alkoholu ani jeho přerušením.
Význam pro nás? Nechceme-li přijít o pozitivní účinky zvýšené hladiny růstového hormonu (napomáhá mj. svalové regeneraci), je třeba omezit či zcela vyloučit večerní konzumaci alkoholických nápojů. Když tedy mejdany, tak jen se sodovkou!
Množství alkoholu používané ve studii [5] představuje pro 90 kg chlapa 72 g alkoholu. Takové množství je obsaženo např. ve třech a půl pivech 10°. Ze vzorce 0.6*alkohol[g]/TH[kg] mimo jiné plyne, že výsledkem by byla hladina alkoholu v krvi asi půl promile.
Ze závěrů dalších studií vybírám: podle studie [1] alkohol skutečně potlačuje vylučování GH, přičemž je možné, že existuje jakási prahová hodnota přijímaného alkoholu, od které se spontánní vylučování GH zcela ruší. Například u krys je tato hodnota 3 g alkoholu na jeden kg tělesné hmotnosti.
Zajímavé výsledky poskytuje studie [2]; ta zkoumala pacienty s cirhózou jater a potvrdila, že lidé s touto chorobou trpí zvýšenou hladinou krevního GH a z toho plynoucí insulinovou rezistencí (ta se zlepší při umělém snížení hladiny GH). S trochou černého humoru lze tedy říci, že když už se člověk „propije“ do fáze cirhózy jater, může se obhajovat, slovy „Toužil jsem jen zvýšit hladinu GH v krvi ...“ :-]
Na podobné téma: studie [4] zjistila zeslabené vylučování růstového hormonu u těch notoriků, kteří se po detoxifikaci v nemocnici do 3 měsíců vrátili k pravidelné konzumaci alkoholu.
Významné výsledky přinesla i studie [6]. Je známo, že poklesne-li hladina glukózy v krvi pod normální úroveň (hypoglykemie), tedy např. v noci pár hodin po usnutí (opět, nekonzumujete-li větší množství sacharidů před spaním), dochází za normálních okolností k vylučování GH. Podle zmíněné studie však předchozí konzumace alkoholu potlačuje vylučování GH způsobené hypoglykemií!
Navíc je nutno si uvědomit, že hypoglykemie může být způsobena právě konzumací alkoholu. V tom případě tedy nenásleduje obvyklý nárůst hladiny GH, což může mít negativní vliv na zdraví člověka.
Podobně jako na vylučování GH působí alkohol na sekreci testosteronu. Tak například studie [8] zjistila, že u krys, jimž byl podáván alkohol (3 g/kg), došlo k potlačení syntézy a vylučování testosteronu ve varlatech.
Stejně tak závěry studie [10] hovoří o rychlém a značném snížení hladiny testosteronu v plazmě u chronických alkoholiků v reakci na opětovný příjem alkoholu po týdenní abstinenci. (Přijde někomu z chronických alkoholiků tento receptář do ruky? ;)
Podle výsledků studie [7] zase příjem alkoholu bezprostředně po fyzickém stresu (např. po tréninku) prodlužuje dobu vlivu alkoholu na potlačení vylučování testosteronu.
Mírnou náplastí mohou být zjištění studie [9], podle nichž se působení ethanolu (potažmo alkoholu) na hladinu plasmového testosteronu omezuje především na okrajové oblasti (varlata) spíše než na oblasti centrální (hypotalamus, hypofýza).
Názor našich kolegů z USA:
Pro zajištění co nejširšího spektra názorů na působení alkoholu ve sportu jsem kontaktoval i naše kolegy z USA. Jejich odpověď?
„Zpracování alkoholu v játrech má přednost před zpracováním a štěpením ostatních chemikálií, včetně těch vzešlých z konzumace jídla nebo z příjmu léků. Z toho důvodu se člověk může dobře stravovat, přesto ale trpí podvýživou. Ze stejného důvodu se nedoporučuje příjem alkoholu současně s léky - ty totiž nemohou vstoupit do jater, které přednostně zaměstnává alkohol, a zvyšuje se doba a míra jejich působení na organismus.“
„Alkohol funguje jako aromatóza, což znamená, že u mužů přeměňuje testosteron na estrogen a u žen estrogen na testosteron. Z tohoto důvodu je lépe se v konzumaci alkoholu mírnit, pokud ovšem neberete velká množství anti-estrogenních drog.“
„Stálý příjem alkoholu oslabuje svaly. Nejspíš z důvodu produkce estrogenů. Navíc s každým hltem se ničí mozkové buňky... a to za to nestojí.“
„Alkohol také zvyšuje hladinu kortizolu. A v každém gramu obsahuje 7 prázdných kcal, takže má hezkou tukotvornou vlastnost. Omezil bych příjem na minimum.“
A ještě názor powerliftera světové třídy Freda Hatfielda:
„Pravda, příjem malého množství tvrdého alkoholu před silovým výkonem může pomoci v jistotě pohybu. To ale platí jen při prvních 20 minutách po požití. Potom se naopak může projevit útlum. Navíc alkohol snižuje reakční schopnost, obratnost a sílu. Zvyšuje ztráty tepla do okolí, což může vést ke zhoršenému zahřátí a prokrvení organismu. Zhoubný vliv alkoholu na játra je rovněž znám. S jeho častou konzumací jsou spojovány i poruchy metabolismu (např. hypoglykémie).“
Je snad zřejmý: když už pít, tak málo, pokud možno ne po tréninku a ne před spaním. U těžkých alkoholiků je závěr ještě tvrdší: přestat. A nechceš-li se vzdát charakteristické chutě piva, můžeš ochutnat nealkoholické druhy. Vyhneš se tak příjmu alkoholu a zároveň nepřijdeš o cenné látky, jako jsou vitaminy skupiny B, aminokyseliny, draslík a fosfor.