Sir Clive Sinclair má pověst geniálního konstruktéra a nevalného, obchodníka. Snad právě spojeni těchto vlastností vzbuzuje sympatie jeho četných příznivců. Je autorem celé řady vynálezů. Za jeho činnost mu byl udělen šlechtický titul. Vešel do historie nejen jako tvůrce ZX80 a ZX Spectra, ale je považován i za vynálezce elektronické kapesní kalkulačky. Produkty „Sinclair made“ se staly předmětem zájmu sběratelů. Jméno Sinclair nemůže již ale pro své produkty používat, postoupil je podivnou transakcí, zavánějící středověkem, Alanovi Sugarovi (AMSTRAD) v období finančních obtíži po několika obchodně neúspěšných projektech (počítač QL, elektrické městské vozítko C5). Pro vytvořeni svého nového dítka, jak je Z88 často nazýván, založil Sir Clive novou firmu, Cambridge Computer LTD.
Dlouho před zahájením výroby předcházely Z88 nadšené komentáře, vstup na trh nebyl ale právě šťastný. Počítač byl nejprve dodáván jen na základě poštovních objednávek, dodávky přístrojů a příslušenství občas vázly, brzy po zahájení prodeje byla zvýšena cena základního přístroje ve Velké Británii na téměř 300 GBP, s optimálním základním vybavením cca 400 GBP, což zřejmé bylo pro řadu potenciálních kupců již příliš mnoho (dnešní základní cena Z88 po nedávném zlevnění je cca 200 GBP). První série nebyly prosty dětských nemocí, přistroj nezískal povést zcela spolehlivého výrobku. Po zahájeni distribuce bylo třeba upravit ROM. Krom softwaru, zabudovaného v počítači, nebyl k dispozici žádný další, tak jak je to obvyklé u počítačů, neodpovídajících zavedeným operačním systémům. Výrobci softwaru vyčkávají s vývojem, dokud nebude v oběhu dostatečný počet počítačů, zajištující rentabilní odbyt programu, počítače nejdou na odbyt, neboť k nim není k dispozici software. Jediným, ale dosti neúplným zdrojem informaci o počítači byl manuál, dodávaný s přístrojem.
K důležité události v historii Z88 došlo na podzim 1987, kdy byl založen Z88 User's Club a vyšlo první číslo klubového časopisu Z88 EPROM. Fotograf Roy Woodward, zakladatel a předseda klubu, redaktor, nakladatel a vydavatel časopisu a v prvních číslech i autor většiny článků (to vše jako nevýdělečná zájmová činnost!), umožnil majitelům tajemných černých skřínek sdělovat problémy a objevy, ke kterým dospěli. Při četbě časopisu se občas vtírá fascinující pocit, že se zkoumá předmět, vyrobený neznámou civilizací.
Na následujících řádkách se pisatel chce pokusit o stručný souhrn půlročních zkušeností s užíváním Z88. Je jeho příjemnou povinnosti úvodem sdělit, že považuje Z88 za vynikající přístroj, který by již velmi nerad postrádal.
Jednou z charakteristických částí Z88 je LCD displej rozměru 250 × 30 mm (výrobce EPSON). Při běžné praxi s textem je převážná, centrální část využita pro šest textových řádek. V pravé části je zobrazena „mapa“ stránky, na které se právě pracuje (jeden charakter jedním bodem). Na tento způsob vnímáni textu jsem si rychle zvykl. Písmena na displeji jsou sice malá, ale stabilní (nekmitají) a velmi dobře čitelná. Ani při delší práci nepociťuji únavu očí. Při nedostatku světla je nutno displej osvětlit. Při postupném ubýváni intenzity světla přestane být displej čitelný podstatně dříve, než běžný tisk na papíře.
Z88 je lehce přenosný, rozměru i váhy jednoho dílu pražského telefonního seznamu. Psát na tiché, pružné, matně černé, silikonové klávesnici (další charakteristická část) je příjemný pocit, v jednom článku dokonce přirovnávaný k zážitku sexuálnímu.
Nejcennější je pro mne schopnost operovat s textem (Pipe Dream). Z88 umožňuje pracovat střídavě na řadě rozepsaných dokumentů, např. dopisů a zpráv, jejichž množství a délka jsou limitovány jen velikostí paměti. Velmi snadno lze přecházet z jednoho dokumentu na druhý. Kdykoli je možno práci přerušit a po „zapnutí“ (Z88 ve skutečnosti nikdy úplně vypnut není) pokračovat právě tam, kde jsme skončili. Pipe Dream obsahuje i jednoduchý spreadsheet. Snadno lze přejít na další vestavěné funkce, např. kalkulátor, diář, zvukový signál, nebo BBC Basic.
Pro napojení dalších periferií je počítač vybaven sériovým portem RS 232 (devítikolíkový typ). Paralelním kabelem, který je nabízen jako příslušenství, lze napojit i běžné tiskárny s paralelním portem.
Z88 má tři druhy paměti: RAM, ROM (vnitřní a vnější) a EPROM. Vnější paměti, výrobcem označené jako „cards“, mají tvar malých plochých čtvercových krabiček. Do štěrbin v čele přístroje, přístupných po odklopení průhledné plastikové záklopky, lze zasunout tři takové karty. Prozatím jsou k dispozici maximálně 1/2 MB karty RAM. Na kartách ROM jsou v současné době k mání 2 spelling checkery, database, hry a link. Na karty EPROM (Erasable Programmable Memory) lze velmi jednoduše přehrát cokoli je v RAM paměti počítače, ale vymazat je možné jen celý obsah EPROM najednou, mimo počítač, zdrojem ultrafialového záření. Karty ROM jsou identické s EPROM, mají jen přelepen otvor pro vstup UV záření. Jestliže přestaneme potřebovat nahraný program, otvor možno odkrýt a ROM kartu tak změnit v EPROM.
Z88 sice není s jinými počítači kompatibilní, data lze ale převést oběma směry zařízením, označovaným jako „link“ či „adaptor“. V současné době je k dispozici pro následující typy počítačů: IBM PC, Amstrad PCW, Archimedes, BBC, Macintosh a Atari ST. Prvně jmenované zařízení označuje výrobce jako PC link II a sestává z diskety (podle přáni 3.5" nebo 5.25") obsahující příslušný software, z ROM karty a propojovacího kabelu. Po instalaci programu do obou počítačů a jejich propojeni kabelem se přenos dat oběma směry ovládá z PC. Ve formě textu lze přenášet i programy psané v BBC Basic. Z hlediska přenosu dat mezi Z88 a PC je zajímavá a existující rozšířená verze Pipe Dreamu pro PC. Stejný typ Word Processoru je pak možná používat při práci s PC i Z88.
CCL přehání možnosti práce Z88 na vnitřní zdroj (4 tužkové baterie). I při použití alkalických se již po řádově hodinové práci objeví varování „BAT LOW“, posléze se obraz začne trhat až nakonec zmizí. Po výměně baterií je v tomto případě obsah RAM zachován (baterie je možno měnit při napojení počítače na vnější zdroj, ale vestavěný kondenzátor umožňuje i jejich rychlou výměnu bez takové pomoci). Abych je šetřil, používám vnitřní baterie jen pro napájeni paměti (je-li počítač „vypnut“). Při práci užívám vnější sítový zdroj. Doporučuje se též používat jako vnější zdroj pět tužkových Ni-Cd akumulátorů spojených do série. Tento způsob jsem nemohl realizovat, protože není k maní vhodný držák (ani na čtyři baterie), o potřebném konektoru 2.1 nm nemluvě. Vážnější problémy mohou nastat při transportu počítače. Jsou-li náhodou trvale stisknuty některé klávesy, baterie se mohou zcela vybít, což má za následek ztrátu všeho, co bylo uloženo v RAM (tak mimochodem skončila první verze tohoto článku). V zimě může orosení po náhlé změně teploty být příčinou dočasné poruchy klávesnice, nebo v horším případě, může dojit opět ke ztrátě informaci uložených v RAM.
Pro trvalé uložení dat slouží paměti typu EPROM. Jejich relativní cena (přepočtená na jednotku záznamu) je mnohonásobně vyšší, než jakéhokoli jiného srovnatelného media (disk, magnetofonová kazeta).
Manuál dodávaný k Z88 není napsán příliš přehledně a na první přečteni srozumitelně.
Při operaci s textem v rámci „Pipe Dreamu“ postrádám obvyklé „Cut and paste“.
+ přenosnost
klávesnice
pohotovost
vestavěný software
EPROM - vlastnosti
– rezerva el. energie
odolnost při transportu
EPROM - cena
další software