Po řadě mimořádně obchodně úspěšných mikropočítačů řady ZX se v uplynulém roce (1984) objevil nástupce – QL. Podle prospektu se mělo jednat o super nástroj za super (nízkou) cenu. Není se tedy divit, že zájem byl velký; i když firma avizovan termín uvedení na trh nesponila, a tak se tento počítač rozletěl do světa o něco později.
Jeho základem je 32bitový mikroporcesor Motorola MC 68008 s osmibitovou sběrnicí, tedy člen velmi dobré řady 68000. Kmitočet je 7,5 MHz. RAM má standardně 128 kB včetně 32 kB video-RAM. Je rozšiřitelná na 640 kB. ROM má 48 kB a obsahuje operační systém QDOS a Super-Basic. Vnější paměťová média jsou 2 Microdrivy po 85 kB. Klávesnice vypdá na první pohled velmi pěkně, je však použita „finta“ jako u ZX Spectrum.
K dispozici jsou 2 interfejsy RS232C a dále je možno získat tak lokální síť! POčítač se připojuje k televizoru. To vše za 399 liber, což opravdu není na takový „stroj“ mnoho.
Jenže:
Zdá se, že v některých ohledech je QL poněkud nedotažený. Microdrivy – jsou značně poruchové a navíc nelze standardně použít jako paměťové medium magnetofon! Výpisy programů jsou hůře čitelné, obzvláště na černobílém monitoru. Super-Basic – je to programovací jazyk, který umožňuje strukturované programování, ale je nekompatibilní s jazykem Basic na řadě ZX (samozřejmě obsahuje jemnou grafiku).
Rychlost – zdálo by se – vyoce výkonná CPU, není o čem uvažovat, ale ouha! Je to vina QDOSu a Super-Basicu, ale podle testů (Practical Computing 9/84) je QL pomalejší než BBC Model B, který používá osmibitový 6502 a QL je pouze asi 2,5 až 3krát rychlejší než ZX Spectrum! A to je na počítač používající mikroprocesor řady 68000 s kmitočtem 7,5 MHz slabý výsledek. Zdá se, že QL nebude takovou obchodní „bombou“ jako řada ZX, nicméně o zákazníky nouze nebude, protože přes některé nedosatk je to ve své cenové kategorii nepochubně absolutní špička.
Richard Havlík