Plodí nesvoboda genialitu? Dnešní svět nám přináší relativní pocit svobody. Můžeme svobodně cestovat, nakupovat, vzdělávat se, měnit zaměstnání a provádět X dalších činností. Čásy se mění a co před lety bylo nemyslitelné, je nyní běžnou záležitostí. Pojem svoboda je takový zvláštní obecný termín, který všichni tak nějak intuitivně chápeme, ale každý si pod ním může představit cokoliv. Ve světe informačních technologii těch svobod už člověk získal za ta léta nepočítaně. Už jenom to, se dostat k nějakému tomu počítači v polovině 80. let znamenalo narážet a překonávat celou řadu nesvobod. Koupit si takový malý domácí počítač, třeba 8bitové ZX81, ZX Spectrum nebo Commodore 64, to byla věc! Jenom málo kdo ho měl možnost získat oficiální cestou z Tuzexu. A když už jste takový počítač získal, co potom? Bylo nutné se pídít po informací a hledat! Dneska člověk začne na googlu, ale tehdy? Člověk musel najít nějakého spřáteleného uživatele nebo VT klub, pročíst spoustu inzerátů v Amatérském rádiu, napsat hodně dopisů, než získal první kazetu s programy či cyklostylovou učebnici BASICu. Umět programovat ve vyšším jazyce byla samozřejmost a každý chtěl znát assembler a dal by nevím co, za komentovaný výpis ROMky. Chtěli jste rozšířit paměť nebo potřebovali nějakou nadstandardní periférii (A/D převodník, Centronics, RS-232 nebo diskový řadič pro floppy)? Nešlo zajít do obchodu, museli jste vyrobit desku plošných spojů, získat součástky, umět je zapájet, zařízení oživit a pokud jste zrovna nepostupovali podle schématu z časopisu, věc vymyslet, navrhnout, zkonstruovat. Počítače a elektronika šli tehdy ruku v ruce a každý uživatel musel znát od všeho trochu. Ovšem život jde dál, železná opona padla, embargo na dovoz počítačů padlo (oficiálně až v roce 1992). Koupit si vícebitové PCčko, Amigu nebo Atari už byla jen otázka peněz. Místo státem řízených periodik se vyrojila spousta časopisů a knih. Software byl pořád hodně drahý, a místo drahé zvukovky se vyplatilo spájet pár odporů pro D/A převodník Covox, ale i tak to byl velký posun dopředu. Začali vznikat první telefonní BBSky, některé z nich byli propojené, třeba do sítě FidoNet a vysoké školy se začali připojovat do akademické sítě Internet, přes sériový terminál se člověk z učebny mohl dostat k mailu, Usenetu, Gopheru, FTP, MUDu a dalším službám. Průměrný počítačový uživatel uměl programovat, administrovat, vyznat se v AUTOEXEC.BAT a šikovným nastavením CONFIG.SYSu si získat pár desítek kilobajtů volné paměti. V takovém roce 1995 byla moje jediná možnost, jak se k Internetu dostat počítačová učebna na průmyslovce. Pro celou školu směšná linka 64 kbps. Jediným poskytovatelem internetu byl drahý CESNET a Telecom začal pro místní spojení zpoplatňovat i délku hovoru. Připojit se k Internetu nebylo právo, ale výsada. A určitě v každé třídě, na hodinách výpočetní techniky, se našlo několik individuí, které hravě strčili učitele do kapsy. Doba šla dál, PCček přibývalo, začali se budovat ethernetové sítě a obejít monopolní moloch Telecom mohli uživatelé packet rádia. V šachtách paneláků se tahali koaxiální kabely, a kdo chtěl síťovat musel umět rozchodit IPX. Cena počítačů se i dále snižovala, s repasovanými PCčky ze začátku 90. let se roztrhl pytel. Na trh přišli Windows 95. Výměna softwéru byla pořád doménou disket, ale CD-ROMky se stávaly běžnou záležitostí a objevily se i první vypalovačky. Na svoje první CD jsem se skládal dohromady s několika známými, bylo třeba nahrát data na několik harddisků, a ten nejpovolanější z nás pak zajel vlakem do Brna a vrátil se několika vypálenými Verbatimy, každé CD vyšlo na 500 Kč. Začali se rozšiřovat Windows 95. V počítačových magazínech přestali vycházet seriály o programování a přibylo recenzí na velké CRT monitory či tiskárny. Z herních časopisů už dávno zmizely rubriky jiných platforem a zůstaly jen IBM PC kompatibilní. Těm movitějším začali v kufrech zvonit mobilní telefony. Vlastnictví počítače přestalo být záležitostí fandovství a jisté odbornosti. Rozšířil se maloobchodní prodej v levných velkoskladech, a kdo chce umí si složit počítač na míru nebo upgrejdnout některou komponentu. Na trh přišli Windows 98 a počítač se stal módní záležitostí. Programování už je obor jen pro málo individuí a ani administrace vlastního počítače není samozřejmostí. Už není potřeba se cokoliv učit a pokud něco nefunguje často pomůže restart, reboot nebo reinstal :) Odborníkem je ten, který ví kam kliknout a nebo ten, kdo má alespoň dostatek trpělivosti naklikat a vyzkoušet několik nastavení. Internet přestal být výsadou akademického prostředí, houfně ze začali připojovat firmy, konkurence poskytovatelů zatlačila ceny dolů, a tak se připojení stávalo více dostupné i pro domácnosti, až se z něj stala samozřejmost. Dneska? Komu připadá svět Windows nesvobodný může si nainstalovat třeba GNU/Linux, ale jeho používání sebou nese jisté nároky, minimálně musí zvládnout administrovat svůj unix-like systém, což vyžaduje trošku úsilí, minimálně zformulovat v googlu správný dotaz. A ti, kteří před pár lety trávili večery s pájkou v pokoji provoněném kalafunou si všechno koupí, protože levněji by to nepostavili i do oprav se pouští jen málokdy. Všechno je SMD, všude jsou levné procesory, zákaznické obvody a objednání náhradního dílu vyjde mnohdy dráž než koupě nového výrobku. A internet? Ten je dneska na každém kroku, elmag. pole ve městech je zarušeno stovkami rádiových pojítek. Kdo nemá mobil, email, jabber, ICQ nebo skype, ten jako by nebyl. Skoro všechno se vám naservíruje pod nos téměř samo. Najít požadovanou informaci na Internetu vyžaduje jen pramálo úsilí. Co je dnes nedostupnou technologií, to za rok, i klidně dřív, bude mít možnost získat kdokoliv. Nutnost úsilí, zájmu a snahy vystřídal většinový konzum a pasivita. Co myslíte vy, je určitá nesvoboda nutná pro motivaci a projev geniality?