Jak se žije v Kanadě v Novém Skotsku II.

V minulém článku jsem popsal samá pozitiva a sociální jistoty života v Kanadě. Dneska si trošku postěžuji. Vynechám stať o takových těch běžných strastech emigranta, jako že jste daleko od domova, přátel, v úplně cizím prostředí a musíte se postarat sami o sebe. S tím člověk musí jakžtakž dopředu počítat. S přípravou odjezdu mě překvapila jedna věc a to, že váš movitý majetek má podstatně menší hodnotu než by mu člověk přisuzoval. Takže nakonec u všech těch běžných věcí domácí spotřeby, kuchyňské spotřebičů, nábytku jste rádi, že si je někdo vezme aspoň zadarmo. Dokonce i nájemce po vás, vám s úsměvem odpoví, že si raději koupí vše nové v IKEA, takže vaše velkorysá nabídka, že mu zdarma přenecháte rám postele a pár skříněk přijde vniveč... A s podobným přístupem vyrazíte i do ciziny s tím, že si pak všechno nakoupíte v IKEA a pak zjistíte, že IKEA je 1500 km daleko, objednání potrvá 10 dní, doručení stojí 120 CAD a ne vše se dá koupit online. Krom toho si uvědomíte, kolik věcí "zadarmo" vám najednou chybí, protože najednou nemáte možnost si něco vytisknout v práci, k tomu si odsypat pár erárních sponek a ukradnout propisku :) Do Kanady jsme přijeli v září 2015 a tento se nesl ve znamení historicky nízkých cen ropy, které podstatně zasáhly i Kanadu a hlavně Albertu, kde se masivně propouštělo v těžebním průmyslu a táhlo to dolů celou ekonomiku země. Tím pádem se na trhu práce objevila spousta lidí, kteří jsou rádi i za minimální mzdu, ta je zde okolo 11-13 CAD, což v přepočtu na našich cca 40000 Kč měsíčně vypadá celkem slibně. Ovšem na Kanadské poměry to rozhodně není žádná výhra, protože ceny za služby jsou tu hodně vysoké. Vyšší ceny za služby v rozvinutější ekonomice bývají většinou pravidlem, ale některé ceny dokáží zaskočit, takže za dva mobily s voláním po Kanadě a 5 GB internetem vyplázneme měsíčně 160 CAD. Z Evropy jsem rozmazlený nízkonákladovými lety, to tady vůbec neexistuje, takže Air Canada má monopol a vstup nízkonákladových společností na trh blokuje vláda. Pošta má sice otevřeno ve všední dny do 21:00 a to i v sobotu a v neděli, ale třeba doporučený dopis vás pak vyjde na 14 CAD. Úpadek ropného průmysl některé lidi hodně zasáhl. Především těžařské firmy si mohli dovolit tučně přeplácet, takže roční platy přes 100000 CAD byly spíše pravidlem. Masivní propouštění donutilo lidi hledat uplatnění v jiné oblasti a nebo se stěhovat zpátky domů. A někteří to dostanou při pohovorech dost sežrat: Takže vy jste odešel do Alberty za lepším platem a až ceny ropy zase podraží zpátky, tak nám zase utečete? Jako bastlíř jsem doma lehce utrácel za nejrůznější konektory a součástky a GMko a GES jsem měl v Praze zarohem, v Halifaxu ovšem žádný pořádný ekvivalent těchto obchodů není, navíc nemají ani pořádné webovky. Člověk by pak čekal že nějaký obyčejný konektor typu jack 3.5 bude tak za 50 centů, ale tady ho dostanete úhledně zabalený v plastové krabičce za 5 CAD... Objednání z Číny trvá průměrně 6 týdnů, a místních online shopy si účtují 20 CAD za poštovné a nelze koupit třeba jednu pojistku, ale minimální odběr je např. po 10 kusech (které jsou 10× dražší než Číny). Další věcí, která mě zaskočila je, že jsem nečekal tak velký rozdíl mezi Kanadou a USA. Před příjezdem jsem si dělal srandu, že to bude rozdíl asi jako mezi Českem a Slovenskem, ale ono je to spíš asi jako mezi Německem a Českem, ale to bude hodně dáno tím, že Nové Skotsko je prostě chudší provincie. Takže když omylem zabloudím na Amazon.com místo Amazon.ca, tak jsem pak nemile překvapen, že rozdíl v ceně není jen rozdíl kurzu, ale i tučné clo, daně a ve výsledku klidně 2x dražší než v USA. A spousta věcí tu není vůbec dostupná, protože se do Kanady nedováží vůbec. A takové to oficiálního blábolení o specifickém trhu jsem si už užil dost v ČR... Kanadská vláda v minulosti daňově zvýhodnila firmy, které produkovali výrobky v rozvojových zemích. Tohle rozhodnutí, podle mě, zabilo většinu místního průmyslu, takže jdete do obchodu a skoro všechno je Made in China. Takový Canadian Tires (obdoba Hornbachu) by se klidně mohl z fleku přejmenovat na Chinese Tires. Při hledání první práce jsem měl štěstí, nebyl jsem nijak vybíravý, prostě jsem vzal, co se naskytlo, ještě si zkusil dva pohovory jinde a zapojil se do pracovního procesu. V absolutních číslech jsem si polepšil, ale ve skutečnosti se přiblížil spíš k životu od výplaty k výplatě, hlavně z důvodu, že manželka je na mateřské, ale jako nový imigranti dostaneme jen přídavek na dítě, takže výpadek druhého platu je dost znát. Při hledání druhého zaměstnání jsem narazil na drsnou realitu. Platy v NS nejsou nijak super, i když firmy a vláda neustále tvrdí jak provincie potřebuje zkušené pracovníky, tak představa, že přijedete, zamáváte CVčkem, všichni padnou na prdel a vy budete jen blahosklonně poslouchat tučné nabídky rychle vzala za své. Jako IŤák z Prahy jsem byl samozřejmě značně rozmazlen, jak výší platu, tak i množstvím nabídek každodenně plnícím můj linkedin. Takže těch nabídek v Halifaxu a okolí není moc, navíc nic pro mojí specializaci hardcore Linuxáka (ne že by se Linux nepoužíval, ale administrace Linuxu jako taková už se skoro vůbec neřeší, protože všechno je v cloudu a řízený přes configuration managment, takže člověk musí hlavně programovat různá makra pro nějakej super-cool tool) a jako programátor Python/C jsem si tu taky moc nevrznul. Většina firem hledá Javisty, PHPpkáře případně front-end developery pro nejrůznější JavaScriptové frameworky či NodeJS. Takže výhodou je spíš mít široký záběr než být super-odborníkem jen v úzké oblasti. Taky jsem si představoval, že bych se mohl vrátit k low-level práci s hardwarem (FPGA, embedded Linux), když už mám to "Master's degree" v oboru, ale to se ukázalo jako ještě víc nereálné. V NS mě překvapil jeden fenomén a to, že platy ve státní správě jsou zde obecně vyšší než v soukromém sektoru. Nejlepší benefity jsou na federální úrovni, provinciální je na tom trošku hůř. Soukromý sektor tady představuje široké spektrum firem od různých pidifirmiček a startupů až po různé oddělení mezinárodních koncernů. Nedá se přesně definovat, kde je lepší pracovat. Halifax je specifické tím, že je zde okolo 30 tisíc studentů na několika univerzitách. Takže některé firmy tu fungují jako průtokové ohřívače na juniory, takže i s titulem začnete někde na 15 CAD/hod (ročně 31200 CAD hrubého). Jenomže takový poslíček pizzy si vydělá klidně 50000 CAD. Dokonce jsem potkal i truhláře s bakalářským titulem z Computer Science, protože prostě jako truhlář si vydělá víc než junior-programátor... Moje primární volba padla na hledání remote práce z domova v USA. Nakonec jsem oslovil asi 80 firem, z toho se mi několik ozvalo, někde se dostal k pohovoru, často jsem neprošel přes HR, nebo i po třech technických pohovorech nakonec místo nezískal. Naprostá většina firem vám nedá žádný feedback a nebo vám ani feedback dát nemůže, protože říct, že nechtějí imigranta se silným východním přízvukem, by mohlo zavánět diskriminací. Takže jsem nakonec postupným iterováním CV a obesíláním dalších firem cizelovat způsob jednání s HR (typicky pipina, která vůbec netuší, co by mělo být náplní vaší práce). Ona práce z domova je dneska cool a být digitálním nomádem je dokonce super-cool, takže firmám přichází denně spousta životopisů, takže konkurence je obrovská a já jsem se navíc nechtěl podbízet cenou, opasek jsem měl už utažený a zachtělo se mi povolovat :) V NS jsem tím byl navíc znevýhodněný tím, že firmy vám většinou neřeknou nějaké platové rozpětí a strategie říkat si cca o 15 procent méně než by si řekl v Torontu asi taky nebyla úplně ideální v chudém kraji. Začátkem roku se ale na mě usmálo štěstí a to dokonce dvakrát, takže jsem získal místo v Halifaxu u startupu, který byl nedávno zakoupen velkým korporátem v USA a druhé místo je ten vysněný remote job, pro který pracuji cca 30 hodin měsíčně. S hledáním práce souvisí i to, že Kanada neuznává spoustu certifikací, hlavně ze zahraničí a dokonce i z jiných provincií. Takže jsem si musel znovu dělat řidičák, protože mezinárodní řidičák s platností na rok tu uznávají jen po dobu 90 dní, ten se ukazuje spolu s normálním řidičákem a vstupním razítkem v pasu, takže se to ošulit nedá. Naštěstí stačí jen vyplnit testy a udělat jízdy. V IT jsem s tím problém neměl, ale zdravotní sestry, lékaři, elektrikáři, svářeči a další nemají své vzdělání uznané a musí udělat dodatečné zkoušky a nebo se přihlásit do školy a začít od nuly, případně certifikaci získat ještě před nástupem do zaměstnaní (známý měl problém najít práci a když šel do hospody mýt nádobí, tak první dotaz byl na to, jestli má v oboru certifikaci). V tomhle ohledu je v Kanadě spousta omezení a regulací, až to člověku někdy připadá horší než Evropská unie. A je celkem normální, že se třeba v 35 letech lidé znovu hlásí do školy, kvůli získání nějakého papíru nutného k zaměstnání. , ale i když děláte úplný hovno, tak to musíte uměl náležitě sebevědomě odprezentovat jako super důležitou čelendž. Nevím nakolik to bylo specifikum mé první firmy, uvidíme (kombinace startup prostředí, spousta MBA [mladý blbý aktivních] mlamojů [mladých moderních jinochů], nízkých platů [protože jsme chudý startup], pouze dvou týdnů dovolené a 14 denní výpovědní lhůty). Na konci roku, kdy už to vypadalo, že nová práce je na spadnutí a já bych přešel ze zaměstnaneckého poměru na "živnosťák", tj. solo-proprietor ship, jsme začali přemýšlet o koupi menšího domečku (on tu moc velký rozdíl v ceně mezi domy a byt není, a spíš záleží na tom jak daleko je to do Halifaxu). Zajímavé je, že on tu ani živnosťák jako u nás není, můžete vesele rozdávat faktury za provedenou práci a pak ty peníze jednou za rok přiznáte a zaplatíte daně. Ovšem kvůli daňovým optimalizacím se hodí zaregistrovat si firmu. Dalším faktorem bylo, že jako solo-proprietor máte problém získat hypotéku. https://www.reddit.com/r/halifax/comments/69w6d9/whats_the_it_job_market_for_experienced/