Diskové kvóty
Diskové kvóty jsou maximální limity celkové velikosti souborů pro
konkrétního uživatele nebo skupinu. Limity počítá (za běhu systému) jádro,
resp. jeho část - filesystem driver. Proto ne každý filesystém umožňuje
zavést diskové kvóty. Nutnou podmínkou je podpora vlastnictví souborů
uživateli filesystémem, protože pokud soubory nejsou nikým vlastněny (DOS,
VFAT), nemá
smysl zavádět limity. Při vytvoření filesystému (mkfs) nejsou kvóty aktivní,
uživatelé mohou využít téměř veškerou kapacitu disku až do minimální rezervy
určené pro uživatele s UID=0 (root). Před vlastní aktivací je nutné spočítat
již alokovanou velikost souborů jednotlivých uživatelů/skupin a pak tuto
databázi aktualizovat.
Každý uživatel/skupina má stanoveny dva limity - soft a hard.
Soft limit smí překročit, ale jen na stanovenou dobu. Hard limit nesmí
překročit ani dočasně.
Postup zavedení diskových kvót do systému (Linux):
mount -o usrquota /dev/zarizeni /adresar
, nebo option zapsat do
souboru /etc/fstab
pro příslušné filesystémy a připojit filesystém zkráceným příkazem
mount /adresar
. Varianta úpravy fstab je lepší, neboť bude
fungovat i po rebootu. Pokud je již daný FS připojen, lze aktualizovat
option příkazem mount -o remount,usrquota /adresar
.
export EDITOR=/usr/bin/kedit
.
Úkol 1: Aktivujte systém kvót na kořenovém filesystému. Stanovte kvótu pro uživatele guest a vyzkoušejte ji kopírováním souborů. Vyzkoušejte chování po příkazu quotaoff a následně pak quotaon.
RPM obsahuje preinstalační a postinstalační scripty, informace o názvu balíčku, detailní popis funkce, verzi, informace o autorovi, datum vytvoření, název balíčku se zdrojovým kódem, atd. Významnou informací je seznam identifikátorů rozhraní, které balíček nabízí, a dále seznam identifikátorů rozhraní, které pro svou práci potřebuje. Tak lze zcela automaticky kontrolovat závislosti mezi balíčky a upozorňovat na případnou nefunkčnost z důvodů používaného programu, který však není nainstalován. Lze dokonce automaticky najít na Internetu potřebný balíček a doinstalovat ho.
Správu balíčků RPM provádíme příkazem rpm. Program rpm pracuje v několika módech:
Instalace | rpm -i balik.rpm | Nainstaluje přískušný balík.rpm |
Deinstalace | rpm -e balik | Odinstaluje nainstalovaný balík |
Dotaz | rpm -q -a | Zobrazí seznam nainstalovaných balíků |
rpm -q balik -i | Informace o nainstalovaném balíku balik | |
rpm -q -p balik.rpm -i | Informace o nenainstalovaném balíku balik.rpm | |
rpm -q -f /dir/file | Ke kterému balíku patří soubor /dir/file | |
rpm -q --provides balik | Které vlastnosti implementuje (nabízí) balík balik | |
rpm -q --requires balik | Které vlastnosti ke své činnosti potřebuje balík balik | |
rpm -q --whatprovides C | Vypíše balíky, které implementují (nabízí) vlastnost C | |
rpm -q --whatrequires C | Vypíše balíky, které potřebují ke své činnosti vlastnost C |
Úkol 2:
Zjistěte jaké balíčky ke své činnosti potřebují balík bash
.
Další významnou pomocí administrátora je systém automatizovaného získávání
balíčků a udržování jejich aktuálních verzí. Distribuce Fedora používá
systém YUM. YUM pracuje s RPM balíčky. Umí stáhnout potřebný balíček, v případě potřeby i včetně
závislých balíčků, nebo umí zkontrolovat, zda některý z balíčků není
dostupný v novější verzi a pokud ano, umí balíček aktualizovat. Informace o
dostupných balíčkách získává z tzv. repository, coz je specializovaný server
se sadou RPM balíčků. Seznam dotazovaných repository naleznete v adresáři
/etc/yum.repos.d/
.
Příklady:
yum install balik | stáhne a nainstaluje balik.rpm |
yum update | zjistí aktuální dostupné verze všech nainstalovaných balíků a v případě potřeby provede aktualizaci |
Úkol 3:
Nainstalujte analyzator sitove komunikace ethereal
a aktuaizujte balíček
bzip2
.