Antonín Glanc, OK1GW
Touha vidět toho druhého u mikrofonu, daleko, třeba z opačné strany zeměkoule, vznikla současná se zrodem telefonu. Prudký rozvoj nejrůznějších druhů radiokomunikací, jehož jsme svědky, přinesl i některé nové možnosti v oblasti bezdrátového přenosu obrazové informace. Přenos takové informace obvykle vyžaduje značnou Šíři pásma. Má-li být přenos uskutečněn na krátkých vlnách, Šířka pásma je pak hlavním omezujícím faktorem. Navrhují se proto různá kompromisní řešení, lak například je známa technika, která umožňuje přenášet fotografie, případně tiskoviny, při šíři pásma nepřesahující 3 kHz. Je to tzv. faksimile, u nás známější jako "telefoto". Doba potřebná k přenosu obrázku je však velmi dlouhá (až 15 minut pro formát A5). Tento systém však na přijímací straně neuspokojuje z těch důvodů, že obdržená fotografie nedává pocit časové koincidence a vizuálního kontaktu se snímaným subjektem.
Před více než 10 lety se těmito problémy začal zabývat mladý student americké university v Kentucky, Copthorne Macdonald, WAOLNQ. Na konci řady těch, kteří snili o vysílání televizních obrazů kolem světa stál tentokrát nadšený radioamatér. Provedl velké množství pokusů s amplitudovou a kmitočtovou modulací, které vyústily návrhem systému pro přenos obrazové informace s pomalým rozkladem (slow–scan television –SSTV). Brzy na to proběhly úspěšně první transatlantické zkoušky, přičemž přenos nevyžadoval větší šířky pásma než je zapotřebí k přenosu řeči. K tomu je nutno poznamenat, že to bylo několik let před prvním mezikontinentálním přenosem televizního vysílání prostřednictvím telekomunikační družice. Pozoruhodné je to, že Mac Donaldův systém SSTV-FM, prvně publikovaný v QST, byl beze změny použit v NASA k prvnímu přímému televiznímu přenosu z vesmíru. Rovněž tak televizní přenosy z Měsíce v poslední době potvrzují kvalitu tohoto systému.
Je přirozené, že roste i zájem ama-térů-vysílačů, pro které byla SSTV původně určena. A tak se signály SSTV začínají objevovat na amatérských pásmech stále ve větším množství. K atraktivnosti celé věci přispívá ta prostá skutečnost, že vysílané obrázky lze zaznamenávat na běžném magnetofonu a tedy kdykoli přes obrazový monitor znovu reprodukovat.
Jsem velmi rád, že mohu prostřednictvím Amatérského radia seznámit čtenáře s tímto novým druhem provozu, rozdělit se s nimi o vlastní zkušenosti a tak přispět k rozšíření experimentálních možností na krátkých vlnách.
Zužování šířky pásma, potřebné pro přenos televizního signálu, vede ke vzájemnému kompromisu tří faktorů: šířky pásma, doby potřebné k přenosu jednoho obrázku a rozlišovací schopnosti. První z nich, šířka pásma, vystupuje jako základní požadavek za předpokladu, že přenos má být uskutečňován běžným zařízením SSB, kde kmitočty vyšší než 2 500 Hz budou již silně potlačeny. Rozsah kmitočtů, nesoucí obrazovou informaci, je proto nutno zachovat v rozmezí 1 200 až 2 300 Hz. S klesající šířkou pásma klesá ovšem i rychlost snímání přenášeného obrazu.
V našem případě bude k přenesení jednoho obrazu zapotřebí asi 8 vteřin. Třetí uvedený faktor – rozlišovací schopnost – je neméně důležitý a jeho závislost na šířce pásma pro televizi s pomalým rozkladem má lineární průběh. Při návrhu tohoto bodu normy SSTV se vycházelo z výsledků celé řady pokusů.
V úvahu se bral i ten fakt, že televizní divák není co se týče horizontální rozlišovací schopnosti příliš náročný. Obrazovky, použitelné pro SSTV, mají obvykle stínítko o menším průměru a zkoušky ukázaly, že při poměru šířky k výšce 1&nbps;:&nbps;1 plně postačí k překvapivě dobrému obrazu 120 řádek.
Přehledněji se můžeme seznámit s vlastnostmi systému SSTV v tabulce I, která uvádí navrženou normu.
Tab. I.
| kmitočet sítě | 50 Hz |
| kmitočet horizontálního rozkladu | 16 2/3 Hz (50 Hz : 3) |
| kmitočet vertikálního rozkladu | 1/8 Hz |
| počet řádek | 120 |
| poměr stran obrazu | 1:1 |
| směr snímání obrazu horizontálně | zleva do prava |
| směr snímání obrazu | vertikálně shora dolů |
| horizontální synchronizační impuls | 5 ms |
| vertikální synchronizační impuls | 30 ms |
| kmitočet synchronizačních impulsů | 1200 Hz |
| kmitočet černé barvy | 1500 Hz |
| kmitočet bilé barvy | 2 300 Hz |
Z tabulky je patrné, že signál SSTV si můžeme představit jako napěťově řízený signál s kmitočtem 1 500 Hz, který je periodicky snižován na 1 200 Hz pro potřeby synchronizace a pak měněn v rozmezí 1 500 Hz až 2 300 Hz (obrazová informace). Mezi těmito dvěma kmitočty, které reprezentují černou a bílou barvu, je rozmezí 800 Hz, které odpovídá široké škále šedých tónů. Horizontální synchronizaci obstarává krátký pětimilisekundový impuls na kmitočtu 1 200 Hz. Tentýž tón, ale 6krát delší (30 milisekund) je charakteristický při poslechu těchto signálů a slouží k vertikální synchronizaci. (Startuje vždy na začátku prvního řádku rastru). Nezvyklé jsou na první pohled velmi nízké kmitočty rozkladů. Hned z počátku je třeba říci, že jejich nastavení není příliš kritické a může být v toleranci 10 % i více bez podstatného vlivu na kvalitu obrazu. Totéž platí i o délce synchronizačních impulsů.
Jak jsem již uvedl, k přenosu jednoho obrazu je zapotřebí takřka 8 vteřin. Tato skutečnost klade neobvyklé nároky jak na snímání, tak na monitorování obrazu. Jakost zobrazení je zde mimo jiné závislá na tom, aby snímaný subjekt setrval v jedné poloze právě po dobu určenou elektronovému paprsku k "nakreslení" obrazu na stínítko obrazovky. Nastavování a seřizování jak kamery, tak i monitoru je tedy časově dosti náročné. Metodami snímání a vysílání obrazu se ale budeme zabývat později.
Snadná identifikace signálů SSTV na pásmu a možnost jejich zápisu na běžný magnetofon skýtá netušené možnosti experimentování tomu, kdo se rozhodne pro stavbu obrazového monitoru. Nejdůležitější součástí je vhodná obrazovka. Její vlastnosti musí splňovat shora uvedené požadavky, tedy musí mít v prvé řadě dobrou "paměť". Tomu odpovídají tzv. dlouhodosvitové obrazovky, jejichž konstrukce je stejná jako u obrazovek s dosvitem krátkým a středním. Paměťové vlastnosti jsou zde získávány vhodným složením elektrony aktivované luminiscenční látky stínítka. Obraz, reprodukovaný takovou obrazovkou, má samozřejmě i jiný charakter než u televize s rychlým rozkladem a je často označován jako "fascinující". Každý nový periodicky se opakující obraz je kreslen shora dolů přes předchozí, který je po osmi vteřinách ještě viditelný.
Úvodní část článku [1] obsahovala základní informace o vlastnostech systému SSTV. Oproti amplitudové modulaci se systém s kmitočtovou modulací obrazové informace ukázal v praxi výhodnější především proto, že umožňuje dosáhnout lepšího poměru signálu k šumu a lepši odolnosti vůči interferencím v pásmu krátkých vln.
Z celého dosavadního výkladu vyplývá, že v přenosovém řetězci SSTV může být použit např. jakýkoli typ zařízení pro SSB. Velmi zjednodušeně řečeno, uskutečňuje se přenos tak, že výatup ze snímací kamery je připojen u vysílače do mikrofonního vstupu a obrazový monitor na nízkofrekvenční.
Úvahy o stavbě monitoru SSTV obvykle vedou k základnímu požadavku, jímž je zdroj obrazového signálu –kamera, Neocenitelnou výhodou je, Že lze pořídit obrazový záznam na běžný magnetofon, což odsunuje nezbytnost kamery na pozdější dobu. Pro toho, kdo se rozhodne věnovat se tomuto zajímavému druhu provozu, stačí pro první pokusy záznamy, které může při troše trpělivosti pořídit na dvacetimetrovém pásmu.
Obrazové monitory SSTV
Na přijímací straně tvoří prvni článek přenosového řetězce přijímač SSB, AM nebo FM. Z přijímače získaný nízkofrekvenční signál obsahující obrazovou informaci je dále zpracováván obvody obrazového monitoru.
Návrh monitoru závisí na druhu vychylovacího systému dlouhodosvitové obrazovky. Bude účelné, seznámíme-li se s modifikacemi používajícím i jak elektrostatický, tak i elektromagnetický způsob vychylování elektronového paprsku. Protože obvody obou variant mají mnoho společných rysů, poskytuje stavba další možnosti experimentování při přechodu z jedné modifikace na druhou.
Pro první seznámení s technikou SSTV poslouží zpočátku nejlépe elektronková verze obrazového monitoru. Stavba tohoto zařízení není vázána na speciální součástky a dá se realizovat s minimálními finančními náklady.
Blokové schéma monitoru je na obr. 1 a vychází z původního MacDonaldova návrhu [2]. Cesta kmitočtově modulovaného signálu, který obsahuje obrazovou informaci a synchronizační pulsy, vede přes omezovače do obrazového diskriminátoru. Zde se od obrazového signálu oddělují synchronizační pulsy, které po průchodu diskriminátorem, po zesílení a detekci řídí spouštění obvodů vertikálního a horizontálního obrazového rozkladu. Z výstupů zesilovačů těchto obvodů vychází napětí pilovitého průběhu pro vychylovací destičky dlouhodosvitové obrazovky.
Obr. 1. Blokové schéma
Signál obrazové informace prochází po oddělení synchronizačních pulsů obrazovým zesilovačem a detektorem; po filtraci se přivádí na mřížku obrazovky, kde moduluje proud elektronového paprsku.
Upravené zapojení monitoru je na obr. 2, 3 a 4. V monitoru může být použita dlouhodosvitová obrazovka TESLA 12QR51 nebo sovětská 13L036 (obě s přídavným žlutým filtrem).
Sledujme nyní funkci jednotlivých obvodů detailně: signál SSTV z přijímače, magnetofonu, kamery nebo generátoru se zavádí přes vstupní transformátor na mřížku prvního omezovacího stupně E1a, který tvoří jedna trioda elektronky ECC83. V dalších dvou triodách se signál upravuje tak, aby na anodě poslední triody omezovače E2 (ECC82 –oba systémy paralelně) měl signál stejnou kmitočtovou modulaci a stálou amplitudu, nezávislou na změnách vstupního napětí (např. vlivem úniku).
Ze schématu také vidíme způsob, jakým se výstupní napětí z omezovače zavádí do obvodů obrazového a synchronizačního diskriminátoru, které tvoří rezonanční obvody: L1, C1 pro 2 300 Hz a L2, C2 pro 1 200 Hz. Funkce diskriminátoru s obvodem L1,C1 využívá velké impedance obvodu při kmitočtu 2 300 Hz. Na kmitočtech vyšších než 2 300 Hz je impedance rezonančního obvodu úměrně menší. Vzhledem k přítomnosti kmitočtově modulovaného signálu dostáváme na výstupu obvodu tón, jehož amplituda se mění v obráceném poměru ke změnám kmitočtu. I když linearita tohoto diskriminátoru není vynikající, obvod uspokojivě převádí signál FM na použitelnou amplitudovou modulaci. Oddělený obrazový signál pokračuje do dvoustupňového obrazového zesilovače (E3) (obr. 3), odkud se výstupní napětí převádí do detektoru; ten tvoří čtyři diody KA503. Po detekci prochází signál dolní propustí 0 až 1 000 Hz, která odfiltruje jeho zvlnění, a odtud se dostává na řídicí mřížku obrazovky.
Synchronizační obvody jsou připojeny obvodem Lz, C2, který odděluje synchronizační pulsy o kmitočtu 1 200 Hz. Jak jsem již uvedl, mají tyto pulsy délku 5 a 30 milisekund a slouží ke spouštění horizontálních a vertikálních monostabilních multivibrátorů. Musí však být nejprve zesíleny a usměrněny. Tuto funkci obstarává dvoustupňový zesilovač s elektronkou E4 (ECC82) a další obvod, tzv. detektor synchronizačních pulsů, osazený dvěma diodami KA503. Důležitou částí tohoto obvodu je integrační člen, který tvoří odpor R1 a kondenzátor C3. Filtrační účinek tohoto členu znemožňuje pětimilisekundovým synchronizačním pulsům spouštět vertikální monostabilní multivibrátor (E5, obr. 4), k jehož spouštění jsou určeny delší, třicetimilisekundové pulsy.
Obr. 2. Omezovače a synchronizační obvody monitoru SSTV
Tr1 – vstupní transformátor (malý nf linkový transformátor). Vyhoví i žhavicí transformátor 220/63 V;
Tr2 – nf transformátor s převodem 3:1 až 1:1 se středním vývodem.
Zatížitelnost odporů je 0,5 W, pokud není uvedeno jinak. Elektronka E2 má oba systémy spojeny paralelně
L3 – tlumivka 10 H
Horizontální a vertikální vychylovací obvody i obvody horizontálního a vertikálního obrazového rozkladu jsou si velmi podobné (obr. 4), stejně jako jejich funkce.
Vertikální monostabilní multivibrátor E5 (6CC31) má za úkol dodávat kladný budicí impuls vybíjecí elektronce E6 (6L31). Nabíjecí proud na velkém odporu v anodě této elektronky vytváří napětí pilovitého průběhu na kondenzátoru Ca. Doutnavka zapojená v tomto obvodu zabraňuje zvětšení napětí na kondenzátoru C4 nad 90 V při vypadnutí synchronizačních pulsů. Elektronka E7b (ECC82) tvoří katodový sledovač, který obstarává předpětí a správnou amplitudu napětí pilovitého průběhu pro koncový vertikální zesilovač. Dvojitá trioda tohoto zesilovače E8 (ECC82) pracuje v zapojení se společnými katodami. Výstupní napětí pro vertikální vychylovací destičky obrazovky se odebírá ze symetrického odporového členu v anodách elektronky.
Stejně pracují obvody horizontálního rozkladu, které však používají delší vybíjecí impuls.
Obvody obrazovky, tj. řízení jasu, ostření a astigmatismus jsou v dolní části obr. 3. Jsou podobné obvodům používaným u osciloskopů a pozornost je třeba věnovat jen dovolené zatížitelnosti potenciometrů a odporů. Jak vyplývá ze zapojení, vyžaduje provoz monitoru zdroj stejnosměrných napětí: +250 V; +500 V; –120 V. Při použití dlouhodosvitové obrazovky 12QR51 nebo 13L036 pracují obvody při napětích uvedených v zapojení, tj. +1500 V a –1500 V. Samozřejmě žhavení obrazovky z odděleného transformátoru je nutné.
Nakonec několik poznámek ke konstrukci monitoru. Především je třeba dodržet některé podmínky dané použitím obrazovky. Jde zejména o vhodné umístění těch transformátorů, které by mohly silným magnetickým polem ovlivňovat dráhu elektronového paprsku uvnitř obrazovky. Nejvhodnějším, i když pracným řešením je magnetické stíněni obrazovky. Střídavá magnetická pole transformátorů nesmějí být indukována ani do vinutí vstupního transformátoru
V obvodech obrazovky je třeba věnovat pozornost izolaci vodičů pro napětí +1 500 V a -1 500 V. Potenciometry jasu a ostření vyžadují rovněž dobrou izolaci od kostry; jejich ovládání je nejvhodnější řešit prodlužovacím hnadlem z izolačního materiálu.
Modifikacím monitorů SSTV a zkušenostem s jejich uváděním do chodu bude věnována další část článku.
Obr. 4. Obvody horizontálního a vertikálního obrazového rozkladu. Potenciometry v koncových stupních zesilovačů jsou dvojité 2 × M5/N
Literatura
[1] Glanc, A.: Amatérská televize. AR 6/71, str. 233.
[2] MacDonald, C: A Compact Slow–Scan TV monitor, QST, March 1964, str. 43.
Uvádění monitoru SSTV do chodu
Funkce jednotlivých obvodů monitoru SSTV jsme si vysvětlili v předchozích kapitolách a můžeme tedy přistoupit k předběžným elektrickým zkouškám. K nastavování budeme potřebovat nízkofrekvenční generátor a elektronkový voltmetr (vyhoví i Avomet). Osciloskop není podmínkou; je-li však k dispozici, umožní bližší seznámení s obvody multivibrátorů a obrazových rozkladů.
Při nastavování v obvodech zpracovávajících obrazovou informaci budeme postupovat podle horní části blokového schématu od vstupních svorek omezovače přes obrazový diskriminátor, obrazový zesilovač, detektor až na výstup dolní propusti. Obvody, které budeme kontrolovat, byly uvedeny v předešlé části (AR7/71 na obr. 2 a 3).
Tři triody omezovačů nemají žádný regulační prvek a proto se omezíme na běžnou kontrolu napětí na katodách. Je-li vše v pořádku, můžeme přistoupit k nastavení rezonančního obvodu obrazového diskriminátoru, který je tvořen paralelní kombinací L1C1. Na primární vinutí transformátoru Tr1 připojíme nízkofrekvenční generátor, který nastavíme na kmitočet 2 300 Hz. Výstupní napětí, které má být při rezonanci maximální, kontrolujeme postupně na anodách elektronek E3a, a E3b. Feritové jádro cívky L1 po nastavení rezonance zakápneme parafínem.
Zvláštní pozornost je nutno věnovat dolní propusti. Nebyl-li dodržen požadavek na velikost indukčnosti (10 H), je nutno upravit kapacitu kondenzátoru (2,2 nF) tak, aby kmitočtová charakteristika začala klesat u kmitočtu 900 Hz a byla nejníže v okolí 500 Hz. Dolní propust zkoušíme bez připojeného anodového napětí a napětí –1 500 V.
Zbývá ještě ověřit činnost obrazového detektoru. K tomu nejlépe poslouží osciloskop. Průběh usměrněného napětí 2 300 Hz kontrolujeme před dolní propustí (je připojeno napětí nutné pro činnost detektoru!). Pozor před náhodným dotykem – v tomto obvodu přicházíme do styku s vysokým napětím.
Podobným způsobem postupujeme při nastavování oddělovače, zesilovače a usměrňovače synchronizačních im-pulsů. Zde nastavujeme obvod L2C2 na kmitočet 1 200 Hz a relativní velikost napětí tohoto kmitočtu kontrolujeme na sekundárním vinutí transformátoru Tr2. Činnost integračního členu R1, C3 (obr. 2, AR 7/71) není třeba zkoušet, mají-li odpor a kondenzátor uvedené hodnoty.
Tím jsme předběžně vyzkoušeli obrazové a synchronizační obvody a můžeme přistoupit ke kontrole rozkladové části monitoru a obvodů obrazovky. V obou případech se při předběžné elektrické kontrole omezíme pouze na měření napětí na elektrodách elektronek v děliči napětí –1 500 V a +500 V (obr. 3 a 4 v minulém čísle AR). Protože na vstup monostabilních multivibrátorů nepřicházejí spouštěcí impulsy, ochranné doutnavky v obvodu mřížek elektronek E7a a E7b musí být zapáleny. Není-li tomu tak, jsou tyto elektronky ohroženy příliš vysokým kladným napětím na mřížkách. Je-li vše v pořádku, můžeme přistoupit k prvním pokusům o monitorování signálu SSTV.
Nastavování monitoru signálem SSTV
Pro správnou činnost monitoru musí být na jeho vstupu signál SSTV s úrovní 10 mV až 10 V. Signál můžeme získat z komunikačního přijímače nebo lépe z magnetofonu, jehož záznam můžeme bez omezení reprodukovat, což je pro nastavování monitoru výhodnější. Ještě dříve však zkontrolujeme správnou polohu potenciometrů jasu a kontrastu; nejlépe při příjmu tónového kmitočtu 2 300 Hz, kdy obrazovka má mít největší jas. "Nulový" jas má obrazovka při příjmu signálu o kmitočtu 1 500 Hz.
Přijímaný signál SSTV kontrolujeme současně sluchem a tak můžeme v souvislosti se slyšitelnými synchronizačními impulsy pozorovat správné nasazení řádek při skanování obrazu. Potencio-metry pro řízení bodu a astigmatismus přitom nastavíme tak, aby byl obraz po celé ploše obrazovky dobře zaostřen. Středění a rozměr obrazu vyvážíme na poměr stran 1 : 1 tak, aby obraz vyplňoval maximální plochu stínítka.
Potenciometr v mřížce elektronky E4b slouží k nastavení velikosti synchronizačních impulsů, které spouštějí oba monostabilní multivibrátory. Zde je nutno věnovat pozornost tomu, aby při stejném nastavení tohoto potenciometrů začaly pracovat oba multivibrátory, tedy jak v obvodu horizontálního tak 1 vertikálního rozkladu. Není-li tomu tak, nastavujeme jejich správnou činnost pomocí potenciometrů 1 MOhm v mřížkách E5a a E9a, případně zapojíme do série s potenciometry v bodech 2 a 3 další odpory až do celkového odporu 3 MOhm.
Jak již bylo vysvětleno v úvodu, funkce rozkladových obvodů je závislá na buzení synchronizačními impulsy. Jinými slovy, bez příjmu synchronizačních impulsů nedojde ke skanování obrazu. V praxi se to projevuje tak, že přestaneme-li z jakýchkoli důvodů přijímat synchronizační impulsy (např. vlivem úniku nebo rušení), zmizí skanovaný paprsek ze stínítka a objeví se teprve s příchodem dalšího synchronizačního impulsu. Po dobu "vypadnutí" synchronizace nebude tedy stínítko při tomto typu buzení pokryto rastrem . Jednotlivé funkce rozkladových obvodů můžeme sledovat osciloskopem. Napětí pilovitého průběhu, která produkují horizontální a vertikální vybíjecí obvody, srovnáváme nejlépe na odporovém děliči katodových sledovačů E7a a E7b. Funkce koncových zesilovačů kontrolujeme již přímo na obrazovce monitoru SSTV.
Po uvedení monitoru do chodu nedosáhneme obvykle ihned z počátku stoprocentního úspěchu (jakostního příjmu). Brzy zjistíme, že např. řádky skanovaného obrazu nejsou dostatečně rovné, mají zvlnění apod. Odstraňování těchto nedostatků má individuální charakter a závisí většinou na konstrukci monitoru. Jak už bylo uvedeno v úvodu, klade elektrostatické vychylování zvláštní nároky na dobré odstínění (minimální indukce nežádoucích napětí do obvodů zesilovačů obrazové informace).
Elektromagnetické vychylování
Výhody i nevýhody popsaného monitoru s elektrostatickým vychylováním můžeme posoudit teprve tehdy, máme-li možnost srovnání s monitorem s elektromagnetickým vychylováním. Jak víme, obrazovky s elektrostatickým vychylováním nevyžadují žádné další vnější zařízení pro vychylování a ostření elektronového paprsku. K. jejich funkci je však třeba vychylovací napětí řádu několika set voltů k vytvoření obrazu 10 X 10 cm. Rozkladové obvody se proto obvykle konstruují s elektronkami, protože obvody s polovodičovými prvky jsou značně nákladné.
Monitory SSTV s elektromagnetickým vychylováním
V poslední době můžeme pozorovat, že možnost využití polovodičů v obvodech obrazovky s elektromagnetickým vychylováním láká stále více zájemců o monitory SSTV. Tranzistorový monitor a kameru publikovali D. J. Watson a S. M. K. Horne v "Ham Radio" již v dubnu 1969. V roce 1970 přichází na trh firma Robot Research, Inc. v USA s monitorem, obsahujícím deset integrovaných obvodů, 29 tranzistorů, 25 diod a šestipalcovou obrazovku s elektromagnetickým vychylováním.
Zajímavou modifikaci McDonaldova monitoru uveřejnil v QST W9LUO. Zařízení je celotranzistorové s dvěma integrovanými obvody monostabilních multivibrátorů. Vertikální a horizontální vychylovací cívky jsou zapojeny mezi dvojice komplementárních tranzistorů. Obrazovka s dlouhým dosvitem používá elektromagnetické ostření (typ 5FP7).
O adaptaci tohoto jednoduchého monitoru na naše podmínky se pokusil OK1JZS. Výsledkem jeho úspěšné práce je schéma na obr. 1. Schéma odpovídá zhruba blokovému schématu McDonal-dova zapojení. Srovnáním obou zapojení vidíme, že jsou přidány dva zesilovače synchronizačních impulsů. Koncové stupně zesilovačů jsou řešeny dvojicemi doplňkových tranzistorů. Funkce jednotlivých obvodů jsou jinak stejné (pracují tak, jak bylo popsáno v předchozí části pro elektronkovou verzi monitoru).
Obr. 1. Zapojení přijímače SSTV s tranzistory.
Obr. 2. Napájecí díl. Transformátor je 220 V/2 × 250 V, 40 mA
Vychylovací cívky v těchto obvodech jsou z TV Tesla 4001, stejně jako zaostřovací cívka. Použitá obrazovka je typu 13LO36 s metalizovaným stínítkem (výroba SSSR). Nesporným kladem tohoto zapojení je důsledná přímá stejnosměrná vazba mezi všemi obvody od vstupu až na výstup, která přispívá k lepším šumovým vlastnostem a celkové elektrické stabilitě monitoru. Na obr. 2 a 3 jsou napájecí zdroje. Nedostatek vysokonapěťových polovodičových diod vede autora k řešení zdroje vn s vakuovou diodou. Napětí pro urychlovací anodu lze řídit změnou kmitočtu budicího multivibrátoru. K některým vlastnostem tranzistorového zapojení se ještě vrátím.
Obr. 3. Koncový stupeň řádkového (horizontálního) rozkladu