Na následující nahrávku, na cívce kotoučového magnetofonu, jsem náhodou narazil při práci na jiném projektu, ale přišla mi natolik zajímavá, že jsem jí převedl i do digitální formy.
Dobu vzniku odhaduji na přibližně na rok 1985. Aktéři nahrávky jsou čtyři:
Po úvodním odpočítávání a testu mikrofonu přicházím na scénu já, zarecituji dvě básničky (o jejichž existenci jsem dnes, až do objevení nahrávky, neměl potuchy). Probíhající činnost neunikne pozornosti Jiříka, v tu dobu na cestě do koupelny. Zbytek rodiny pak začne na Jiříčka vyvíjet nadměrný tlak, aby také něco sdělil na nahrávku. Zpočátku je Jiříček konsternovaný, setkal se s mikrofonem poprvé v životě, takže se ho nejprve snaží ochutnat a pak si stěžuje, že magnetofon během záznamu nereprodukuje hudbu: „není la-la“.
Zbytek rodiny stupňuje nátlak a snaží se Jiříka donutit říct pozdrav a sdělit jak se jmenuje. Zdlouhavé vysvětlování, nátlak a matčina lež o ukrytém pánovi v kotoučovém magnetofonu Tesla B4 nakonec zabírá, takže Jiřík na otázku jak jsem jmenuje odpoví, ke všeobecné spokojenosti: „Mája“.
Pozn.: Ano, Jiřík skutečně do určitého věku, na otázku jak se jmenuje, odpovídal: Mája. (Podle slavného japonského animovaného seriálu Včelka Mája.) Toho bylo často využíváno k obveselení okolí.
A nyní si již můžete nahrávku vychutnat sami:
Stáhnout MP3, (522 kB).